Divné mi bylo, že parkoviště bylo téměř prázdné. Původně
mělo foukat na pěknou svahovačku a do toho chodit termika, zatím
se nehne ani lísteček. Tak co, koníku, vyrazíme na
kopec?
Když
se pak v kopci zastavil jeden padáčkář, moje vlastní dcera mi řekla – „Hele, jak tě
uviděl, tak mu došlo, že dnes bude neletovo!“ To je dobrák, co!? Pak to vyšlápl a dal sletík. My zatím čekali
u Skleníku, pro děti tu mají dost atrakcí a dokonce i bazének.
Ještě okouknout kurzíky.
A že tu potkám i krosnaře, to jsem netušil.
Výšlap je pro mne náročný, odviják je odviják. A už nás předbíhá ten, co dal sletík.
Člověk se nemá zbytečně honit a tak dáme pauzičku.
Kurzíci se přesouvají na výškové lety, my na dobytí vrcholu.
A hele, on už zase letí. Tak to má být, tomu říkám sportovec.
Ano, na tom letišti se připravuje hodně větroňů, tak snad se to rozchodí.
Vzduch se stále ani nehne, jen těch fotografů přibývá. Jak zjišťuju, chtějí fotit hlavně motýly, prý tu jsou vzácní nějací Okáči.
Pár motýlků jsem taky vyfotil a když říkám, že jedni lítají pozadu, dcera mi řekne, ať už to nehulím. :-)
Tak schválně, rychle koukni na první fotku a řekni, kam poletí?!
Jestli řekneš, že nahoru, tak to taky nehul! :-) Je ale pěkný, takové jsem ještě neviděl.
Sletíkář už je tady zase a je tu i tandem. Poletí jim to?
Jo, letí, ale opravdu jen dolů.
Rodinka mne už opouští, aby dole byli dřív, než já.
Další nadšenci, já stále čekám. Jen občas foukne a kousek je to zvedne, pak už jdou jen dolů.
Tady startuje Zdenka Chromcová a pomalu se zvedá.
A tenhle se pořádně oblíká. Ptám se ho, jestli tomu tak věří, prý co kdyby.
Kus se vyzvedá za Zdenkou, jenže po chvíli přistává zpět na kopci.
Tenhle na mne mluvil anglicky, nerozuměli jsme si, ruštinu neznal. Zato teď oblíká zimní péřovku, optimista.
Takže péřovka už taky přistála zpět na kopci a vzadu přistává Zdenka.
Komu je asi v těch třicetistupňových teplotách líp?
A sletíkář počtvrté!
Další pokusy. A po okolí se dělají nevýrazné kumulky, zato vysoké je až až.
Najednou
se jich pár pěkně vyzvedalo. Že by
to už začalo? Honem se připravuju a startuju. Ve stoupáku
nás je víc a tak
nemůžu fotit. Naberu přes 400m a pak už nic a tak letím zpět pro
další stoupák a fotím. Byla tam se mnou
ještě dvě křídla, byla o kousek výš a
zkoušeli to dál. Pak se jeden otáčí taky
zpět.
Jenže už nic nepotkávám a svahování moc nepomáhá. Neměl jsem to přeci jen zkusit letět dál za Ranou?
Ani rodinka mi od Skleníku stoupák neposílá, takže po chvilce přistávám. Přitom vzadu pod mrakem to točí pár větroňářů.
Zato při balení by se Termoska strhal! Co ti ostatní, pomůže jim to? Můj let i se spoluletci je ZDE.
Petr hlídal děti, teď už povolali mamku, že musí krmit. A ta má problém se dostat zpět na zem, jak jí to chodí.
Zajímavá výměna.
Rodinka
mi nebrání vyšlápnout si to ještě
jednou, já to odmítám s tím, že když
odjedu, alespoň si zalítají, že jim nebudu kazit
počasí. Takže ve třičtvrtě na dvě odjíždíme.
Že to přesně
tak dopadne, jsem ani netušil. Koukněte, jak se dnes lítalo na Rané ZDE. Pěkné přelety startovaly až po 14. hodině (12. UTC)! A takové počasí bylo při odjezdu a tohle navečer.
Zato na JV to asi lítalo (no jasně, já byl na SZ!). Víťa dal 160 km - ZDE a Honza dokonce
203 km - ZDE.