Jak už jsem v minulém článku psal, ráno jsem si pěkně zalétal s motorovou krosnou a teď jsem vyrazil na volné létání na Pěčín.

 




Včera večer se na návštěvu k nám nahlásili naši dobří známí a už tu pomalu měli být. Musel jsem na ně ještě chvíli počkat.



Takže jsem před sebe pustil Miloše i Jirku. Naštěstí už přijíždí, takže přivítání s Honzou a Květkou a už se připravuju na let.



Nikdy to ještě neviděli a tak je trochu poučuju. První vlek se nechytám, Vaňous pak jo a Zbyněk ne. No a Miloš je už na přeletu!






Za pomoci vysílačky a Jirky posílám návštěvu za Zdenčou a sám letím za Milošem a Vaňousem. V Kostelním Vydří je pouť.




Velkým modrým dírám se vyhýbám a Zdenče vysílačkou hlásím, ať návštěvu vezme do Hradce na vodopád, že tam snad doletím.



Ten vodopád či fontána je v Evropě unikát, koukněte na mé video ZDE a ZDE. A na internetu jsou další.




Na Zvůli je u vody spousta lidí, sám se tam tak trochu mořím. Přitom slyším Vaňouse, že už je u Hradce a Miloš u Soběslavi.



Kunžak



Zatím se daří, už se blíží i ten Jindřichův Hradec. Zato Vaňous hlásí, že to utavil, jeho let 48 km je ZDE.





Roman je někde na konci rybníka, po chvíli mne i vidí. Já musím dávat ouška, jinak mne to nasaje.





Za lesem trochu tápu, ve směru na Třeboň je to bez mráčků, letím na JV pro stoupák. Byl tam.



Tady jsem váhal, jestli to nemám vzít zpátky jako návratovku, vítr byl slabý a mráčky za mnou vypadaly líp.




I tak letím dál, ale spíš vyhnívám. Ozývá se i Miloš, už je taky na zemi, jeho let 88 km je ZDE.




Váhám, kam přistát, kde jsou hlavní silnice, naštěstí se zase pomalu zvedám.










Je to Veselí nad Lužnicí, zvedám se i tady.









Pak si přiletí nějaký padáčkář, vůbec se s tím nepáře a letí dál. Neváhám a letím za ním, vypadá, že si je jistej.

 


Taky se s tím už nepářu, případné přistání by mi nevadilo.




Přibližuje se Bechyně, pokouším se to napsat SMSkou Zdenče.



S názvem města jsem si nebyl až tak jist a na mobil bez brýlí neviděl. I tak jsem to zkusil a odeslal.





Na focení to dnes z té výšky moc není, tady je soutok Lužnice s Vltavou u Týna a vedle Temelín.




Konečně zase po pár letech přelétám Vltavu.


 

Zkouším ještě přeletět ten velký les, kolega Zbyňa (jak jsem později zjistil, kdo to je) vyčkává.



Krásné klidné stoupání, Zbyněk přilítá pode mne.



Opět se mi povedlo foťák přepnout na jiný formát, ale co s tím? Nechávám to být.







Mráčky by ještě nosily, ale já už letím jen rovným letem a hledám vhodné místo na přistání a návrat domů.




Támhle je hlavní silnice, beru to kolem ní a hledám benzínku, tam se mi to zdá nejjistější.




A tady je nějaké větší město, jezdí tam dost autobusů a mají tu i koleje. Později zjišťuju, že to jsou Čimelice.







Dál je to jen nějaká vesnice, tam už nepoletím.



Stáčím to zpět, na konci je benzínka. Vzduch je ještě dost živý, takže to raději pokládám na velké obilné pole, né na malý trávník.



Udělal jsem dobře, ani na to polehlé obilí jsem se netrefil, jak to se mnou cvičilo. Můj let 125 km je ZDE. 



Vezmu to do květáku a k silnici. Volám Zdenču a prý brzo přijedou, že už jsou v Bechyni. Dám zasloužené přeletové a balím.