Příběh o tom, jak se nový pilot do vzduchu dostal.

Byl jeden kluk, o kterém ostatní  říkali, že má hlavu v oblacích. Ano, začíná to jako pohádka, ale je to skutečnost. Jsem kluk,  co si rád plní své sny, skákal jsem s padákem, jezdil na motorce po zahraničí, užíval si dovolených a paragliding byla jedna z dalších činností, o které jsem věděl, že musím zažít. Navíc, když mám tu hlavu v oblacích, tak proč ne reálně …

Jak to vlastně všechno začalo? Nastoupil jsem do nové práce v Praze a seznámil se s kolegou, který létá už nějaký rok (Vladimír Svoboda –Yeti). Každý den, co jsme šli na oběd, jsem poslouchal vyprávění o tom, kde létal, kolik nastoupal a uletěl. Probírali jsme aktuální počasí, terény a základy.

Jednoho dne (v lednu) mi řekl, ať se jedu podívat na Jeviněves, že prý tam bude svahovat. Nic důležitějšího nebylo, tak jsem s ním po práci skočil do auta a vyrazil. Bohužel (bohudík) ten den se mi stal osudným. Když jsem viděl jeho polet, tak už jsem věděl, že chci do vzduchu taky. Našel jsem si školu co nejblíže Vysočině a volba padla na Air Centrum a poslal zálohu. Kdo mohl vědět, že se při výcviku seznámím s velice sympatickou partou lidí.

Dostavil jsem se na stanovený termín 12.4.14 do Luk nad Jihlavou s očekáváním toho, co přijde. Přivítali nás u školícího centra a vzhledem k optimálnímu počasí šlo všechno ráz na ráz. Honza Hájek společně s Honzou Krátkým nás naložili do jejich cestovně obytných dodávek a vyrazili jsme na první kopec.Na kopci se probrala předletová příprava, která šňůra je která a na co tam vlastně je. Připnutí do sedačky a jak u toho stát :-) Byl to ze začátku docela problém si vše pamatovat. Po dostatečném omlácení školního křídla o zem jsem zhruba zjistil, jak to funguje a ono hele, už to letí. Následovaly první slety nás všech, které velice bedlivě sledovali instruktoři a pomocí vysílačky nás korigovali na bezpečné přistání. Pokyny tahej pravou, nebo levou, tady nabývají jiného rozměru.

V kurzu jsme probrali nutnou teorii, nebezpečné situace, počasí, házeli jsme záložky, balili záložní padáky na kopci, pak křížové i normální starty. Týden probíhal střídavě na kopci a střídavě na učebně kvůli nepřízni počasí, i tak to byl týden plný nových informací, posezení v kolničce s novými přáteli adrenalinu :-)

Po nácviku na louce jsme se přesunuli k navijákovému  i odvijákovému startu. Popravdě nevím jak popsat ten pocit, kdy se poprvé dostanete do vzduchu. Je to hrozná směsice adrenalinu, mírného strachu o to, aby jste neudělali chybu, euforie, že jste si dokázali splnit své sny a totálního zaplnění všech smyslů novými podměty. Popsal bych to tak, že jakmile jsem se poprvé dostal nahoru, už se mi nechtělo dolů.

Jedna z dalších věcí, co si budu velice dobře pamatovat,  byla reakce Honzi Hájka: Kdo viděl seriál „Jak jsem poznal vaši matku“, tak si vybaví Bárnyho a jeho „legendární „. Po mém prvním letu a následném přistání jsem procházel kolem Honzi a on stál a čekal na mě se zdviženou rukou alá placák :D

Po dokončení kurzu jsem se rozhodl, že musím znovu do vzduchu. Říkal jsem Honzovi Krátkému, že pokud by jeli na Lijak, tak jedu.  Netrvalo to ani 14 dní a e-mail mě informoval o odjezdu na prodloužený víkend.

Ráno mě nabrali kousek od Moravských Budějovic a jelo se. Opravdu jsem se těšil. Přijeli jsme do kempu a hned jsme mazali na slety. Uchvátila mě atmosféra a pohodovost lidí kolem mě.

Když jsem byl ve vzduchu, tak jsem se opravdu kochal, bylo super mít možnost koukat se na svět tak, jako když se koukáte na mapu. První termika, kterou jsem chytil, pro mě byla zajímavou zkušeností. 

Najedou křídlo neklesalo, ale já šel nahoru. Pak už se to pro mě stalo závislostí. 

Chtěl jsem být výše než ostatní, tak jsem točil a zkoušel se vyškrábat co nejvejš. 

Sice se mi to nikdy nepovedlo, ale výška 1750m nad mořem byla na první lety fantastická. Startoval jsem v kraťasech, takže teplo mi tam opravu nebylo, ale stejně jsem tam vydržel skoro 3 hodiny.

Druhý den jsem to pojal jako výukovou část a zkoušel létat hodně u kopce i kopírovat Janu Krátkou a další piloty. Výhledy byly nádherné, pocity vesměs pozitivní.

Třetí den po startu jsem se chvíli motal kolem startovačky a nakonec jsem vyrazil směrem na přeskok k anténám. Směrem k nim jsem potkal několik opravdu silnějších stoupáků, při kterých mi v hlavě hučelo: „Sakra, sakra, sakra to je hukot“ doletěl jsem až na přeskok, tam jsem hodně nastoupal, ale po sérii chyb jsem hodně ztratil a byl nakonec donucen vyklesat na přistání. Sedl jsem kus od letiště a vydal se na několikakilometrový pochod (ten batoh se sakra pronese).

Děsně jsem si kurz i celou dovolenou užil, jsem rád, že jsem potkal spoustu nových a fajn lidí, děkuju skupině HOJAHO za instruktáž, Honzovi Hájkovi za trpělivost i rady.

Ve vzduchu zase ahoj :-)

Tomáš
http://www.pgv.cz/