Popláááách,
panika!!!! Večer máme slet na Petrových kamenech
a mě neprošlo košťátko
estékáčkem! Myslela jsem, že jsem
přípravu nepodcenila, na dveře jsem si koště
pověsila, aby mne holky nenechaly doma, ale ta technika, ta zklamala.
No ještě
není nic ztraceno, naštěstí
mám doma padáčkáře i
s motorem, jen nevím,
jestli se mi podaří nenápadně
přemístit vše potřebné. A chtělo by to
ještě odzkoušet,
než se setmí. Sice to mám odkoukané,
ale praxe, ta mi chybí. Takže mizím i s krosnou na
Vlastíkovu oblíbenou startovačku ke kostelu
v Lidéřovicích.
Přípravu zmáknu, start se mi taky povedl a teď ještě proletět se po okolí. Tady jsou Lidéřovice.
Je to výhoda, každý vidí jen ten hadr nad hlavou, kdo je pod ním, to nikdo nepozná.
Takže letím nad náš domeček a vesnici, pak už beru po pořádku celé okolí a kontroluju si při tom hranice na pálení.
Dačice.
Kostelní Vydří.
Dolní Němčice. Tady asi kolegyně nepotkám, to není hranice, jak jsem původně myslela.
Volfířov.
Když jsou kruhy v obilí, nadělají kolem toho spoustu řečí, tady jsou v řepce a nic se neděje! :-)
A tady se už kolegyně nejspíš sbíhají, honem s tím řvoucím křápem musím přistát a vydat se za nima!
