S PPG 21.3.14

Patnáctého se mi rozbila krosna a už šestnáctého mi ji Milan opravil. A jen taková maličkost - mezi těmito daty ovšem uteklo šest měsíců! Takže to vezmu postupně. Na 15.9.13 jsem plánoval každoroční dálkový přelet, jenže všichni mi dali košem, že bude neletovo. Milan si dokonce dal práci a vytvořil tyhle fotomontáže s tím, že bude pršet.

Počasí dobré a já plánoval let na Břeclav a případně dál k severu. Ovšem krosna si postavila hlavu a nenechala se nastartovat.

Zajel jsem k Milanovi a ten odhalil závadu – opět vysypané ojniční ložisko a tím poničený motor.

Naposledy to bylo 30.3.13 - viz ZDE! Nalétal jsem od té doby s krosnou jen 10 hodin.

Nebylo by lepší koupit si tuhle blbinku? Dá se s tím fotit i filmovat a není to tak poruchové, jak mi říkali.

Letošní zima byla velice mírná a létat by se dalo každou chvíli. Dní, kdy bylo krásně, bezvětří a navíc sucho, byla spousta. Nebylo to tím, že já lítat nemohl? :-( Proletěl jsem se jen 10.11. na Vranově na půjčené Danově krosně – viz ZDE a 16.11. u Želetavy na krosně od Milana – viz ZDE. No a pak naštěstí trochu polítání v Nepálu, kde to bylo úžasné - spousta článků je ZDE.

Takže teď už tu mám neděli 16.3.14 a Milan mi ve své nové dílně dává krosnu opět do kupy. Dorazil i David a pomohl nám.

Těch vraků tam má víc. Nebo to taky lítá? Co má Milan tu novou přítulkyni, čas na nás nemá už téměř žádný.

Krosna je sestavená a funkční. Ještě ji na záběh necháme bublat hodinku na volnoběh.

Jenže venku moc fouká a volá mi vedoucí, že někde nejde proud a musím do práce. Vše balím a odjíždím. Dokonce až na konci Želetavy si uvědomuju, že krosnu jsem nepřivázal! Kdyby mi za jízdy spadla a rozflákal bych ji, už by mě z toho kleplo.

Nedávno měli v Praze nácvik „blackoutu“, ovšem bez vypnutí proudu, z toho měli strach. U nás máme tohle cvičení při každé větší kalamitě a ostré! Tohle jsme opravili ještě večer, další bez proudu museli vydržet až do odpoledne druhého dne. A bez problémů!

Celý týden mi počasí nepřálo, až v pátek to bylo jakž takž. Sice taky pofukovalo a na focení nic moc, ale když musíš, tak musíš!

První jarní den přivítám svým prvním letem! Díky nárazovému větru a bublající termice to bylo ještě takové hravé. Tady je Peč.

Urbaneč a místní železniční trať.

No a pak rána, motor ztichnul a následovalo nouzové přistání. Raději to pokládám do zoraného pole, bude to případně měkčí.

Přenesu to vedle na loučku a hledám závadu. Upadla svíčka a poškodila vrtuli. Vzpomínám, jak mi Zdenča před letem říkala, ať si vše ještě překontroluju a dotáhnu, ale já už neměl čas a takhle se mi to vymstilo.