Je
neděle 9.2.14 a v
tureckém hotelu nás po telefonu budí. Na
snídani tu nebudeme,
takže nám nabídli alespoň z automatu teplý
nápoj. Ale jak se to ovládá? Ty
dvě ženský před náma (Holanďanky) vidí naše
rozpaky, zeptají se, odkud jsme, a pak nám
s tím
ochotně pomůžou.
V šest
hodin nás nakládají a odváží na letiště. Jak se
v autě bavíme, ozve se česky nějaké děvče. Je to ale Mongolka, která u nás
už delší dobu žije a teď byla doma na návštěvě.
Na místních TAXI mají nápisy TAKSI. To jsem ještě neviděl.
Jedna taková hrubá kontrola zavazadel při vstupu do letištní haly.
Malá snídaně a odbavení. Odlet máme v 8.40 hod.
Poletí s náma? Díval jsem se pak v Praze, už tam nebyl!
Na odlety se tu čekají dlouhé fronty. Před náma jsme viděli 6 letadel a za náma taky.
V minulém díle jsem tam fotek z letadla dal dost, takže tady jich mám jen pár. Ono ani to počasí nebylo na focení tak dobré.
Když jsem si k snídani objednal i whisky a beer, trochu jsem letušku zaskočil. I tak se ale o mne postarala.
Focení se bránila, ale přede mnou se žádná neubrání. :-)
Ta druhá se zase fotit chtěla. No a po snídani ještě vínečko, střízliví se domů přece nevrátíme!
Pár údajů z obrazovek.
Tentokrát náš oblíbený Malý Pěčín míjíme, né jako kdysi – viz ZDE.
„Čechy krásné, Čechy mé. Kolébka má i ...... “. Znáte to ze školy? Já si tuhle básničku ze základky ještě trochu pamatuju.
Že je venku na co koukat Miru vůbec nevzrušovalo. Až jsem do něho bouchnul, ať kouká alespoň na Prahu, dal si říct.
Po téhle dálnici jezdíme k mladejm, občas se tu díváme na letadla, ale teď mi to při focení zaostřilo na to poškrábané okno.
Už včera jsem se pokoušel nafotit si pilotní kabinu, ale neprošlo mi to. Hlavní letuška to zatrhla. Zato dnes to vyšlo. DÍK!
Co se to děje? Z některých destinací jsou prý kontroly povinné.
I na kontrolu pasů jsou už automaty. Heřman to vyzkoušel, my ostatní dali přednost klasice.
A tady je Miro vyfocen s tou Mongolkou, co mluví dobře česky, jak jsem psal už na začátku.
Na batohy čekáme dlouho a už ani žádné další nepřibývají. Pak se na tabuli objeví i znak ukončení výdeje zavazadel.
Je
nás
víc a jdeme to reklamovat. Prý ještě máme
počkat, ukončení signalizují ti, co
to vybalují, ale pak to ještě někdy zdržují
celníci. Řekl jsem mu, ať si to tlačítko posunou
až za celníky, tak uvidíme příště.
A už
se hrnou zavazadla i nám. Jenže Ctibor je opět bez padáčku, a to tam tentokrát
neměl žádnou bombičku. Nakonec mu ho dopraví domů až za dva dny. A tohle je
naše poslední společná fotka. Před 16 dny jsme se tu na letišti poprvé viděli a
nyní se loučíme.
A to už mne vítá moje rodinka, rád je vidím.
Ještě zajedeme nedaleko na oběd. Prolejzačky jsou ale naneštěstí mokré a zavřené.
Jiřík mi zatím namaluje pár obrázků. Pak se loučíme, oni jedou na sever, my na jih.
Už se blížíme k domovu, poznávám to podle našich typických mlh.
