V sobotu ráno nás už čeká odlet domů. Já mám sbaleno už od večera a tak stíhám ještě malou návštěvu městečka.
Jak už
jsem psal v minulém díle, naštěstí jsem včera přistál zpět na startu a brzo se
vrátil na hotel. Stihl jsem si tak, na rozdíl od těch, co přistáli dole a pak
se pozdě vrátili, alespoň část městečka trochu projít a nafotit. Toho
pána teď žádám, jestli by mi na jeden
snímek neotevřel kapličku, tenhle snímek ještě
nemám. Otevřel a proti
focení nic neměl.
Na snídani přišli všichni, ještě nás chtěli vidět a rozloučit se.
Kačce jsem řekl, že je super baba, a za tím si stojím.
Takže se loučíme, oni odjíždí až zítra. Slávek s Kristy zpět do Pokhary, ti tu zůstávají, a ti čtyři do Kathmandu, letí až v pondělí.
Dnes tu ještě chtějí pochodit a odpoledne i polétat.
Při čekání na bus ještě zajdu něco koupit. S prodavačkou byla legrace, naučila se i pár českých slov.
Sotva jsme se po 9. hod. rozjeli, začalo se mu kouřit pod palubovkou. Jen tam sáhnul a za jízdy vytrhnul pár kablíků.
Dojeli jsme v pohodě k hlavní silnici a průvodce nás navigoval, kde budeme čekat na hlavní spoj do Kathmandu.
Tady kluci vyrábí nějaké ozdobné mřížky.
Autobusy tu jezdí jeden za druhým, jak pak poznal náš, to nevím.
Po půl hodince čekání odjíždíme.
Ovšem po necelé hodince zase stojíme. Autobus vypověděl službu. Chvíli se v tom vrtali, pak to vzdali.
Co ale bude dál? Všichni jsou v pohodě, většina sedí dál, někteří se procházíme po okolí.
Pak přijel nějaký klučina jen s nářadím v ruce, opravil to a jak přijel stopem, tak zase odjel. My jedeme taky.
Tuhle fotku přepravované živé kozy na střeše stihnul Heřman a poslal mi ji. Dík.
Autobusy vždy zastavují na polední pauzu na oběd. Dobré to bylo! A cena za jídlo vychází asi na 24 Kč.
A už vjíždíme do hlavního města - do Kathmandu.
Někteří kolaři a motorkáři objížděli zácpu po chodnících.
Semafor je tu spíš raritou.
Tohle mají uprostřed města, v mapě pod názvem Rani Pokhari. Je to pěkný a v Googlu jsem našel např. TOHLE.
Neoznačený, neohrazený a navíc v noci neosvětlený výkop by u nás určitě neprošel.
Na autobusáku před 16. hod. přesedáme do dvou taxíků. Naštěstí máme vizitku hotelu a tak to po menších problémech najdou.
Ubytování nám už předem domluvila Kristy. Díky! Mají pro nás jen čtyřlůžkáč, ale to nám nevadí. A ty dráty tady stále nechápu.
Už dříve jsme se domluvili, že se pojedeme podívat na Pashupatinath. Mně se tam moc nechtělo, prý tam upalují mrtvé.
V nepálském taxíku se dost mačkáme, tohle vypadá na městské autobusy, ale mačkají se tam také.
Jsme na místě. Na internetu se můžete dozvědět více, třeba ZDE.
Místní to mají zdarma, turisti za vstup platí. Přidává se k nám takový mladý, ale šikovný průvodce, domlouváme se na ceně.
Památky
fotit můžeme, ale obřady se fotit nesmí. Trochu se strachem se dívám dolů,
odkud jde kouř. Ano, pálí tam u vody na hranicích mrtvé na
takových ochozech nad vodou. Dozvídáme se, že v
Nepálu se jinak nepohřbívá. Pokud někdo umře,
mají
ho sem dopravit do tří hodin (výjimka je do 24 hodin),
tady mu vodou z řeky omyjí tělo z důvodu smytí
hříchů (nejspíš jen nohy a obličej, jak jsem
viděl), pak po malém obřadu ho dají do hranice a pak syn
(nebo bratr či otec) to zapálí. Nesmí to zapalovat
ženy. Až hranice shoří, zbytky nahrnou do řeky. Za celou dobu
nikdo neláče! A jak nám řekl průvodce, děje se to
nepřetržitě ve dne i v noci, průměrně 40-50 mrtvých denně. Tady
to je pro celé hlavní město, jinak prý po
celé zemi se všichni na obřady schází u
nejbližšího toku vody.
Mostem
je jen rozdělená část pro bohaté a chudé.
Tady jsme stáli nad částí pro chudé,
míst na tento obřad je tu deset. A tuhle opici pěkně zachytil Heřman.
Dost se tu prohánějí opice, jsme na okraji města. Lidí si moc nevšímají a lidi si nemají všímat jich.
Jak
říkal průvodce, vyřezané obrázky
z Kámasútry přispívají k tomu, že
v Nepálu
mají dost dětí. Na můj dotaz, jak je to ve škole s
výukou o sexu, tak se jen usmál a že o tom se tam
nemluví.
Tohle je ta část pro bohatší a druhý snímek jsem udělal potajmu. Zrovna tam měli nějakou mladou ženu.
A tyhle dva snímky jsem objevil na internetu. Najdete jich tam více, např. ZDE, mě to už takhle stačí.
Těch 11 kapliček, či jak to tady nazývají, udělal jeden vládce za 11 manželek.
A takhle je vidět skrz ně. To už jsou fotky od Miry a Heřmana, mně došla baterie ve foťáku. Škoda.
Tihle mniši jsou falešní, jen tak pro turisty. S drobnejma kluky odmítli, chtěli větší bankovky. Jak jsme se vzdálili, vytáhnul mobil.
Zato
ta opice mi dala! Neměli jsme si jich všímat, jenže
já na ni trochu houknul a
jak uviděla, že něco mám v ruce, šla po tom.
Já rychle couvnul a tak se zastavila. Jak potom říkal
průvodce, nevšímat si nebo už jí něco dát,
jinak se může naštvat a pokousat.
Viděli
jsme tam toho ještě více, byly tam další kapličky, na jedné budově i nějaké
malby od italského malíře. A jak jsem se původně bránil dívat se na ty obřady s
pálením, občas jsem se tam zase podíval. Už se stmívalo a i když se tam podle
průvodce za půl hodinky mělo něco zajímavého dít, nečekali jsme.
Hned
vedle tohoto areálu je starobinec s lidma, o které
se nemá kdo postarat.
Průvodce nás tam vzal také, jen jsme okoukli
zajímavé nádvoří, či jak se to dá
nazvat. Pak se s náma rozloučil a my byli velice
rádi, že jsme si ho najali. Dozvěděli jsme se díky němu
mnohem víc. A hlavně i díky Heřmanovi, který
nám z angličtiny pěkně a téměř vše přeložil,
dokonce i obráceně mé i né vždy vhodné
otázky.
