Jak jsem už psal, nikde nejsou vidět jízdní řády a kam který autobus jede, ale hned po příjezdu se o nás pomalu poperou.
Tenhle autobus není pro turisty, ale pro Nepálce. Stát se tu nedá, nevejdeme se.
Jedeme z Pokhary po hlavní silnici ve směru na Kathamandu do Dumre.
Na každé větší zastávce se objevují prodejci se vším možným.
Zastávka se zvláštníma veřejnýma záchodkama a občerstvením.
Tyhle (nevím co) mi všude chutnaly. Paní rozfoukává oheň a už hotové "něco" mi přihřeje. Pálivý nálev si na to nedávám.
I když to studuju blíž, ani nevím, z čeho to je. Ale hlavně když chutná!
Asi po 2,5 hod. vystupujeme v Dumre a přesedáme na další extra vyšňořený autobus.
Jižně mimo hlavní silnici je na kopci náš dnešní cíl – městečko Bandipur.
Tady autobus končí, dál díky náspu ani žádné auto jet nemůže. Tady ani žádná značka zákazu nemusí být.
Chlapi nakládají kamení a ženský jen v žabkách to nosí.
Náměstíčko, tady budeme bydlet v hotýlku OLD INN.
Než vypijeme kávu a čaje, Kristýna nám pěkně popovídá o historii Bandipuru – kousek videa je ZDE.
Z terasy už v dálce vidíme první padáčky nad kopcem.
Ještě se ubytujeme a po chvilce vyrážíme taky.
A ještě jedno video je ZDE. Tak se tu hraje na kovových miskách a ty bývají různých velikostí.
Startovačka je na kopci kousek za městem. Čeká nás malý výšlap, nosiče odmítáme.
Po necelé půlhodince jsme tam, ale padáčkáři znalí místních poměrů to balí s tím, že je to špatný.
Pochopil jsem a i poznal, že fouká slabý severák do zad.
Není to zatím ani na sletík, takže počkáme.
Dorazil i zbytek partičky. David dnes nechce lítat a padáček půjčuje na zkoušku Ondrovi.
Počasí je spíš na opalování, případně na procházky.
Já se se Ctiborem domlouvám a vyrážíme pro šišky na nedalekou borovici. Velkou trhám pro Zdenču a malou Ctiborovi.
Ctibor ji bere domů na semínka, já se domlouvám s Davidem, jestli mi ji vezme na hotel, když dnes neletí.
I
když
ostatní stále vyčkávají, já tomu už
začínám věřit a i případnému
poslednímu sletíku se
nebráním. Miro povídá, že když
poletím já, letí za mnou. Jak se připravuju,
vytáhnul to i jeden ten místní. Na rozdíl
ode mne se ale oblíká na velký přelet. Chci mu
před
startem dát přednost, ale on
nechce, prý až po mně. Nevyfotil jsem si ho (nemáte někdo
fotku?), škoda,
protože já se vlevo od startu
pěkně vyzvedal, ale on jenom slítnul dolů. Přes kopeček je už
vidět městečko.
Na levé fotce je vidět na severní straně kopce cesta z městečka ke stratovačce, na pravé terén za koncem vysokého hřebenu.
A tady na levé pohled po otočce, na pravé zase kopec, kde jsem se vyzvedal.
Postupně startují další a téměř bez problémů se zvedají. Až na ty místní, těm to moc nejde.
Natahuju to nad Bandipur, musím si ho přeci taky nafotit. A že jsem jich udělal! Přeletěl jsem až k hřebenu za město.
Po hřebenech by se určitě dalo letět dál, ale jak by to bylo s návratem v případě vyhnití? Je už pokročilá doba a zítra odjíždíme.
Letím zpátky, na případné přistání by se nejspíš hodila i políčka po vrstevnici, je to proti větru. Jen pozor na dráty!
Nebylo to třeba, už jsem zase zpátky.
Miro zase létá s vlajkou.
Když se dostaneme výš, nad mlhovinou jsou vidět hory.
Miro chtěl udělat pár fotek a tak létáme kolem sebe. Moc mi to nezjednodušuje, i tak si to ale užíváme.
Tyhle dvě fotky si pořídil už dříve sám, mě ale žádnou fotku neudělal, prý u sebe neměl foťák.
Vypadá to, že už jsme ve vzduchu všichni.
Slávek nás následně vybízel k přistání na startu, někdo nechtěl a někomu to nevyšlo.
Někteří tedy přistáli dole pod kopcem na oficiální přistávačce a místní dědula je rovnou zkásnul.
Já původně
na kopci přistát nechtěl, ale když tam přistála Kačka, dal jsem to napodruhé
taky. Byl
to můj poslední let v Nepálu (pokud
nepočítám Airbus) a myslím, že jako tečka se to
velice povedlo. Můj let je ZDE.
Ondra z polítání na Nevadě moc nadšený nebyl, Magus mu prý vyhovuje víc. Měl si půjčit moje éro, to by teprv koukal! :-)
A takovýhle doprovod jsem měl dolů.
Tady se učí školačky a s těmahle klukama jsem si pěkně pokecal v informačním středisku. Chtěli, abych se jim tam i zapsal.
Už jsem zpátky v hotelu, podle zámku tady ale kolegy ještě nemám.
Na pokoji jsem zahodil lítání a vyrazil do města a po památkách.
Už se stmívá a nad těmahle kopcema jsme si dnes tak pěkně zalítali. Moc přihlášených letů tu ale není - viz ZDE.
Večeře už bude hotová, ale my stále nejsme všichni. Ti, co přistáli dole, se stále nevrátili.
Tady nám Kačka ještě čte zajímavosti o Nepálu. Hlavně si pamatuju problémy s kalendářema a taky s přestupnýma rokama.
Už nečekáme na ostatní, kteří mají problém s návratem, a dáváme si večeři.
Dokonce v hotýlku objevili i českou vlajku a dávají nám ji na stůl.
Jejich typické pálivé jídlo, tentokrát i s masem. A ty placky s jogurtem mi chutnaly.
A ještě výborný zákusek.
Konečně dorazili i ti, co přistáli dole. Problém měli s řidičem auta, které pro ně jelo. Měl spoustu jiných zájmů a jen se vymlouval.
Pak jsme sedli ke krbu a pokecali o kde čem.
Ctibor vytáhnul Havana Club a pokecali jsme i o výletě na Kubu.
A tady si někteří vzájemně přetahujeme fotky. Na tu moji spoustu fotek ale má místo jen Slávek.
Došla
nám Coca Cola a tak jsem požádal obsluhu. Žádnou neměl a tak někam skočil pro
tuhle malou Pepsi. A že jsem mu ji pak nezaplatil si uvědomuju až teď. :-(
A
když
už jsem u toho zapomínání, ještě něco
přidám. Z dnešního
létání a z krásných
zážitků jsem byl asi tak mimo, že jsem úplně zapomněl na
tu šišku pro Zdenču a
nepřipomněl mi to ani David. Vzpomněl jsem si na ni až při letu domů a
následně
volal Davidovi, jak to dopadlo. Prý mi ji dovezl do Čech a
pošle mi ji. Adresu
má, ale zatím nic. Tak třeba až teď, když si to přečte,
..... No nic, uvidíme.
Pokračování příště.
Pokračování příště.