Tahle větší potvůrka kolem nás v noci prošla a trochu nás vystrašila.
A tady se už taky pomalu vstává.
Ta holčina mi tady trochu připomíná Monu Lisu, ještě trochu ten úsměv chybí.
Takhle to šlo po ránu – WC, pak něco sníst a nakonec mi paní domácí zapůjčila jehlu s nití na opravu batůžku. Šicí stroj nemá!
K jídlu byly nějaké rýžové nudle a nakonec po jednom vajíčku natvrdo.
Nojo, Kamil a ženský.
Dorazili nosiči a vybírali si zavazadla.
Asi nejtěžší bágl měl Miro, ten nikdo nechtěl a nakonec zbyl na asi nejslabšího nosiče.
Loučíme se a platíme za večeři, nocleh a snídani. Vychází to na každého asi 80 Kč.
Před osmou hodinou vyrážíme.
Na stránkách Elspeedu je více fotek z celého našeho výletu ZDE a ZDE. Pár jsem jich použil, snad to autorům nebude vadit.
I ty naše batohy si nejraději zavěšují na hlavy. Pro nás je to nepochopitelné, oni jsou na to zvyklí.
Všimněte si i bot, někteří na celý výšlap měli jen žabky.
A jde se pořád do prudkého kopce a po šutrech jako po schodech.
Po hodince výšlapu jsem už skoro vypouštěl duši a prý mě čeká ještě dalších pět hodinek! :-(
Mírův nosič už nemohl a tak si bágl Míra hodil na záda sám. Původně plánoval, že by to rád zkusil, teď se mu to splnilo.
Asi tak každou hodinku si nosiči dávají malou pauzu. V té chvíli je dojdu a po kratší pauze předcházím.
Netrvá dlouho a zase mne všichni předbíhají. Ale příroda je tu zvláštní a krásná.
Své zpoždění svádím na focení.
Popruh od batohu se mi zase trhá, mé šití moc nepomohlo.
Zase vidím jen záda nosičů, ale musím jim stačit, abych se tu neztratil. Nikde žádné turistické značky nejsou.
A jak mi říkal Slávek, když se ztratím, mám jít stále nahoru a tam se potkáme. Potěšující, že!?
Tady se kluků ptám, kolik ještě hodin na kopec. Říkají 2 hodiny, pak ukáže ne mne a s úsměvem říká, že já 3. Dobrák jeden!
Tohle je ten Mírův nosič, nakonec mu nestačí ani jen s malou zátěží. A nebo nechce?
Potkáváme už druhé ohniště, ale buřty nikde. A vlastně v Nepálu jsem ani žádné uzeniny nepotkal, asi je tu nevedou.
Kousek před cílem Miro předává svůj batoh svému nosiči. Prý aby si alespoň něco vydělal.
Na prostřední fotce je můj nosič s mým báglem. Na dálku je poznat podle karimatky.
Už jsme dosáhli základen. Termické mráčky se dělaly pod náma.
A hele, náš cíl! Kopec sice pokračuje výš, ale my budeme spát a zítra startovat tady, v nějakých 3.200 m n.m.
Je
půl
druhé odpoledne, takže nějakých 1.700 m
převýšení některým zabralo pět hodinek, mně
asi o půl
hodinky více. V původním plánu na pondělí
jsme to měli vyšlápnout v jeden den celé,
né se zastávkou v nepálské vesničce. Takhle
to podle mne bylo lepší.
Za vynesení báglu si každý účtuje 1.200, takže na naše asi 240 Kč. Nechtěl bych se tím živit!
Jako poslední přichází Mirův nosič. Oba z toho mají velkou radost. Moje hůlky jsem nosičům daroval, necukali se.
Jen chvíli se zdrželi a pak vyrazili zpět k domovu. Kdo ví, kolik jim to ještě zabere času.
Není nad teplý oběd. Ten kus výborného salámu mám od Ctibora, až sem na kopec ho dotáhnul z Čech.
Co s načatým odpolednem? Většina odpadá, jen nás pár skalních turistů vyráží pro dřevo na topení.
Kačka v boudě objevuje nádobí a pytlíky s čajem. Pak s Ondrou naberou sníh, ten je nedaleko v místech, kam nemůže slunko.
V pultíku mám vhodnou látku na cezení, Miro na ruce vhodnou gumičku a na slazení čaje používáme džem, který mám na tousty.
Tady Miro zkouší svůj jiskřící podpalovač, ale u Kačky si ani neškrtnul. :-) Vlastně jenom škrtnul, ale nepodpálil nic.
Před setměním si připravujeme spaní, jenže nedaleko ve vidět hodně kouře. Jdem se podívat.
Hoří tam tráva a máme obavy, aby to vítr nezahnal až k nám. Že by to podpálili ti nosiči? Ale proč by nám to neřekli?
Pro jistotu se to snažíme uhasit. Miro v boudě nalezenou lopatou, jiní botama.
Kačka se chlubí novou karimatkovou sukní. Sluší ji!
Ještě poslední focení šampusu ze Slovenska.
A konec focení, musí se i ochutnat. Pokud máte taky chuť, objednejte si ho ZDE.
Jo jo, někdo má pořádnej spacák!
Trochu mrholilo a tak jsme se sušili a nahřívali u ohně. Karimatka se používala i na rozdmýchávání ohně.
Ovšem
jak jsme šli spát, vše bylo mokré a v noci přituhlo. Dokonce prý až na
mínus šest. Ale o tom až zase příště.