Stavujeme se na palačinkách. Dělají je v různých chutích, dokonce i slané.
Zítra máme mít pěší výlet do 3.200 m n.m. a přespat tam. Kupuju si tedy spacák, hůlky a karimatku.
Vyzvedáváme si lítací kartičky a dělíme se na dvě party. Jedna má zájem o létání, druhá o výlet na nedalekou památku.
Z jejich výletu mám tady alespoň pár fotek od Kamila.
No a my jsme tedy vyrazili na létání. Konečně si snad tady odletím ten vysněný trojúhelníček.
Taxikář tankuje jen 5 litrů, bude nám to na kopec stačit? Ale jo, vyjeli jsme to.
A tyhle dvě fotky při výjezdu udělal Slávek. Tkalcovský stav a šití přímo na ulici je tu běžné.
Zkouším nafotit kolegy, při točení a v takovémhle provozu to není jednoduché.
Miro slovenskou vlajku vytahuje při každé příležitosti.
Podmínky na přeskok nejsou nejlepší, i tak to zkouším. Slávek se nepřidává, ale někdo přede mnou už letí.
Tady je někdo níž a zvedá se. Nepřidávám se, vždyť při minulém letu mi to někdo vyčítal, že to byla chyba. Letím do kotlíku.
Chvíli se tu mořím, ale stále klesám a tak to za nedlouho vzdávám.
Ale kam přistát? Na rýžových políčkách je stále dost vody, nejvhodnější asi bude ta polní cesta. A pozor na dráty!
Dopadlo to dobře, můj let je ZDE. Nedaleko v tomto údolí jsem přistával už ve středu.
Jak přilétají další, nezkouší to tam, kde já, letí až ke škole. I tak se nezvedají, jak ale dopadli, to nevím. Já se sbalil a mazal na bus.
Tady z baráků i obydlených často lezou dráty, to kdyby někdy chtěli přistavovat.
Nějakého
chlapa jsem se ptal na cestu a řekl mu, že anglicky neumím. Zvedl ruce k nebi
a moc dobře jsem mu rozuměl - jak to že lítám, když neumím anglicky?! Tak
nevím, raději jsem odešel a poradil si sám.
Říkám, že bych chtěl na „Lejksajd“, tak jsem si to na začátku pobytu zapsal, to je naše ulice. Naložili mne a jedem.
Řidič je prý doktor a výběrčí zajímavě skládal bankovky. Lístky se tu nedávají a jízdní řád nikde nenajdete.
A když jsem se postavil, musel jsem mít skloněnou hlavu, jinak jsem se tam nevešel. Nepálci jsou prostě menší.
Pak mne přeložili do dalšího autobusu. Prasklé přední okno není žádnou překážkou.
Tady se o zákazníky pomalu perou, za jízdy je nahánějí a naloží kdekoli kolem cesty. I vysadí. Mne přímo u hotelu taky.
Nás
pár vyrazilo zase do čínské restaurace. To
hraní si ve společnosti s mobilem
místo konverzace mi nějak nesedí. Já nevím,
je to dnes dobou a je to normální? Co by na to řekl třeba
Špaček?
Ale jídlo bylo výborné!
Ještě si jdu na zítřek koupit nějaký batůžek na záda a jídlo a pití. A takové máme zámky na hotelu.
Tyhle misky mají v Nepálu všude a v různých velikostech. Hraje se na ně jak u nás prstem na skleničky.
Pěkně jim to zní!
Večer
se všichni scházíme a dozvídáme se
změnu. Na výšlap musíme zase mít
nějaké
povolení a tak se výlet o necelý den
posouvá. Ráno si to vyřídíme, pak si
zalétáme na Dickije Danda a v 16 hodin bude odjezd
pod Korchon. Vyšlápneme
si to do první vesničky a druhý den budeme pokračovat až
na kopec. Pár dotazů
nám upřesňuje Přemek, ten už ví, do čeho jdeme.
Ještě kouknu do plánků se stoupákama, to se jen tak nikde nevidí. Je tam i označení zakázaného prostoru.
Tak
co, vyjde nám ten zítřejší plán? Co z něho zbude? Ale o tom až příště.