První
přeskok a pode mnou u mostu přistávačka 2. Na autobus je to kousek a do Pokhary jezdí
každou chvíli.
Tady
se zvedáme s Davidem a za chvíli letíme dál.
Je tam i Ondra, ale nezvedá se tolik a na přeskok se vydává dřív.
Ondra
je vpravo, níž a dál, David je vlevo, výš a postupně ho předlétávám.
David
ještě potkal stoupáček a kus ho využil.
Kam
letět? Vlevo by to mohlo být lepší, jenže s tím návratem by to asi bylo
tak, jak psal Slávek – „přeletáři se po místních
cestách stihnou vrátit do večeře - příštího dne“.
Vpravo je údolí se silnicí a spoustou místa
na přistání. Tak kam? Zlatá střední
cesta?
Tady
se mi Ondra zdá už hodně nízko, ale bojuje. Ve
vysílačkách slyšíme, že ostatní
postupně vyhnívají.
U tohohle
kopečku se Ondra krásně vyzvedá už z hodně z malé výšky, z mého pohledu
okopával šišky.
David přiletěl
v pěkné výšce a asi se s tím moc nepáral a letěl dál. Já se kousek
vyzvedal a chtěl ještě využít ten vyšší kopec.
Jenže
Ondra přeskakoval dál a David je už nejspíš
daleko. Takže letím taky, což ovšem asi
byla má chyba.
Pěkný
kopeček před náma, ale jak to ten Babu včera povídal? Asi jsme to trochu víc
zapili, nějak se nemůžu rozpomenout.
Na
vysílačku reaguje jen Kristýnka a potvrzuje mi, že tam je zakázaný prostor. Stáčí
to i Ondra, takže nejspíš to taky slyšel.
Takže
kam teď? Výška rychle ubývá a možnosti zachycení se snižují.
Nevyšla
mi ani tahle možnost a hlavní silnici jsem už delší dobu neviděl. Takže teď hlavně rychle
najít přistávačku.
Tady
to vypadá dobře, ještě udělám pár
snímků. Všímám si i sloupů s el.
vedením. To hnědé neobhospodařené pole bude
mé.
Jenže
až v poslední chvíli si všímám
ještě odbočky vedení ke kopci, takže prudké
zatočení a né přiliž elegantní
přistání mne nemine. Můj let je ZDE.
A ten foťák, co jsem měl v ruce, ten už to nerozchodil.
Ještě že mi v tom lepším včera došly
baterky a tenhle byl obyčejnější a
levnější. :-(
Hned
se seběhly děti a všechno je zajímalo. Trochu jsem je
musel odhánět, aby mi na
všechno nesahaly, a když jeden vejlupek chtěl peníze,
dělal jsem, že mu
nerozumím. Vytáhnul tedy dvacku a ukázal mi ji.
Vzal jsem mu ji z ruky,
strčil za tričko a poděkoval. Zůstal chvíli vykulený,
ostatní z toho měli
hroznou srandu, a chtěl ji zpátky. Dokud jsem balil,
nevrátil jsem mu ji, sahal
mi i na tričko, ale nepochodil. Všichni se jen smáli.
Ovšem největší zájem měli o fotku v mém časopisu. Sebral jsem jim to
s tím, že pro ně je
tohle dost drsné porno, na tohle tu nejsou stavění. A ve
vysílačce se ozval David, že je na zemi a já mu přeletěl
nad hlavou (let zatím nepřihlásil).
Těhle
pár fotek mám alespoň z mobilu. Tady mne chtěli převést přes vodu, ale
tady jsem nechtěl.
Tady
to už bylo lepší, ovšem z toho lumpa jsem trochu měl obavy, aby mne
nestrčil do vody. Ale né, dopadlo to dobře.
Na
konci vsi byli policajti a řekli mi, že na autobus to mám asi 3 km. Naštěstí za
chvíli jeli dva motorkáři a jeden mne vzal k autobusu. Tam svačinka a než
přijel bus, motorkář mi nabídnul odvoz až do Pokhary, prý tam má cestu.
Všichni tu jezdí hodně pomalu a odhadem 30 km tedy byla dlouhá cesta. Ale bylo
to fajn, zastavil mi u hotelu a peníze nechtěl. Byl jsem tam první, za chvíli
přijel Ondra, prý přistál o kousek dál (jeho let je ZDE)
a my předjížděli jeho autobus. Jak
dorazili i ostatní, vyrazili jsme do města a na jídlo. Foťák jsem
nemohl nabíjet, proud tu pouští až po 22. či 23.
hodině (ráno ho zase vypnou), takže fotky budou až zase z
dalšího dne.
Pokračování příště.