Po snídani pohled ze střechy našeho hotelu.
Tak kdopak ten odjezd zdržuje, kdo si přispal?
Takhle zajímavě tu ženský makají s lopatou.
Po registraci, jak jsem psal v minulém článku, jedeme na startovačku.
Je čas, tak nám Slávek jde ukázat hory, jak se který kopec jmenuje a jak se tam lítá.
Machhapuchhare
Tady pouští nějakého dravce za tandemem, je to pěkná atrakce.
Ještě se potkáváme s Vitalijem. Trochu s ním pokecám v ruštině, konečně mi tady je k něčemu můj cizí jazyk.
A hurá do vzduchu. Jak říkal Slávek, v prvním stoupáku se musí točit pravá.
Takže kdo se chce proslavit po celém světě, není problém. Stačí točit obráceně a toho blbce budou znát všude. :-)
Je nás tam mnoho, další stoupáky nějak nefungují a tak se vracíme na stejné místo.
Letím dozadu, stále klesám a po otočení to dopředu moc neletí.
Takže pomalu po svahu dolů k přistávačce. Video z létání je ZDE.
S tímhle jsem se ve vzduchu málem srazil, vlítnul mi zezadu nohama do plachty a teď nám přišel vysvětlit, že to byla moje vina.
Tak tohle je ten náš chalan Miro ze Slovenska.
Co by Kristýnka pro Slávka neudělala. Ani s tím nechtěla pomoct. A Ctiborovi dorazil padáček.
Večeře.
Mají tu i motorové krosny. A kdo chce, navečer se může nechat svézt na motorovém rogalu.
Pokračování
příště.