Na začátku června 2013 se na stránkách EL SPEEDO objevila nabídka lednového létacího výletu do Nepálu – ZDE a ZDE. V té chvíli mne to ohromně nadchlo a i když mi moji kolegové na zaslané e-maily dali košem a pak ani na upozornění ve vzkazech nikdo nereagoval, přihlásil jsem se. Až později jsem si vzpomněl na né moc optimistický článeček od Víti Fedry na mých stránkách z roku 2011 – ZDE (na naší poslední doletné jsme to i probírali). Kouknul jsem i na přelety v Nepálu – ZDE – a už necouvnul.



Chvíli to vypadalo, že se mnou do Nepálu poletí i náš místní padáčkář (nebudu jmenovat), na výlet mu ke třicetinám chtěli výrazně přispět rodiče a brácha, ale nakonec dal přednost příspěvku na novou fasádu. Škoda, podle mne by to ta novostavba ještě chvíli vydržela.

Pomalu jsem zjišťoval co a jak. Doteď jsem se v žádných článcích nedočetl, jaké jsou s tím další problémy. Tak např. jak se se všema věcma vejdu do letadla? Od jednoho padáčkáře (nesmím jmenovat) jsem dostal tuhle odpověď - „Kila hodně závisí na společnosti, se kterou letíš. Na zaoceánský lety některý společnosti povolujou 30kilo. Minule, když jsem letěl s Lufthansou, tak ti povolujou max 23 (a půl) kila a ještě mají limit na rozměr. Protože jsem měl těžkou sedačku a ještě pracovní věci sebou, tak jsem platil za nadváhu a JEŠTĚ navíc za nadrozměr. Bylo to krutý - 300 Euro (ale mojí ženě to neříkej). Nakonec jsem se dozvěděl, že kdybych to rozdělil do dvou zavazadel, co se vejdou do váhy i rozměru (teda 2x 23 kilo), tak bych nakonec platil míň (asi 150 Euro). Teď při tomhle letu jsem už to měl rozdělený a protože jsem letěl s British Airways, který akceptujou 30 kilo, tak jsem neplatil nic. Takže je hodně důležitý si to zjistit předem.“

Trochu později jsem si přes dalšího kamaráda, padáčkáře a lékaře v jedné osobě (Lukáši – díky) zjišťoval doporučené očkování - "minimálně žloutenku A+B a břišní tyfus atd". Prý si to mám zajistit v očkovacím centru a že VZP dává i malý příspěvek. Na žloutenku už byl nejvyšší čas, musím postupně dostat 3 dávky a trvá to půl roku. Naštěstí před odjezdem stačí 2 dávky s měsíčním odstupem a to stíhám. Nakonec mi to s menšíma i většíma problémama napíchali v Dačicích (taky nesmím zveřejňovat podrobnosti), takže jsem nemusel jezdit až do Jihlavy. A že ta celá sranda i s příspěvkem přijde na dalších 4,5 tis., jsem se dozvídal postupně.

No ale téhle nabídce, co mi poslali e-mailem, se přeci nedá odolat!

Z nabídky Elspeedo

Jízdy za létáním, na startoviště a svozy z oficiálních přistávaček obstaráme pomocí místních taxi-mikrobusů, tyto služby máte v ceně výletu. Kdo se pustí za dobrodružstvím do okolních údolí, rychle se seznámí s místními autobusy, které jezdí snad všude a docela za levno...

Létání:

Okolo Pokhary je hned několik letových terénů. Nejblíž je 20-kilometrový hřeben Sarangkotu, na jehož prvním vrcholu přímo nad městem jsou tři startovačky se zhruba 600 m převýšením. Přistává se u jezera na okraji města, kde jsou podél břehu čtyři přistávačky. Díky lokálním klimatickým podmínkám se tu létá doslova denně, točit stoupák s výhledem na osmitisícovou Annapurnu je nezapomenutelné. Sarangkot bude náš domovský terén a v rozumném dosahu Pokhary jsou další terény - ať už blíž k těm skutečným horám, nebo naopak dál od nich, kdyby základny byly níž.

Únor a březen je období, kdy jsou v Pokhaře nejlepší dostupy a ideální podmínky pro cross-country. Dají se létat jednodušší přelety ze Sarangkotu k okolním hřebenům, třeba oblíbený Green Wall s návratem. Přeletáři ale musí počítat s tím, že cross-country je v Asii záležitost dobrodružnější než v Evropě, protože rýžová políčka všude na dohled nenabízí tolik možností přistání a vzhledem k cestám a složitému terénu se nedá odpoledne vyrazit s dodávkou a posbírat ty, co po cestě vyhnili. Dobrodruzi na přelety vyrážejí s vědomím, že po místních "cestách" se stihnou vrátit do večeře - příštího dne. Pořádnou štangli Uheráku na cestu si přivezte z domu, tady se nesežene ;-)

Stabilní podmínky a relativně snadný přístup na startoviště nám umožní vyčlenit si tři dny na kondiční trénink, takže si promrskáme aktivní pilotáž, "klapance" a sestupové a únikové manévry. Nebudeme za každou cenu létat nad jezero, ale přistává se přímo na jeho břehu, takže kdo je z toho nesvůj, může si v kanceláři El Speeda půjčit automatickou záchrannou vestu. Za "vylovení, odbahnění, vysušení" zaplatíte místním rybářům asi 200 Kč (není v ceně výletu).

Ubytování a stravování :

Bydlet budeme přímo v Pokhaře kousek od břehu jezera Fewa, kde máme domluvené pěkné čisté ubytování za příjemnou cenu kolem 100 Kč/os./noc v jednoduchém dvoulůžkovém pokoji s koupelnou.

Jíst budeme v restauracích poblíž, na výběr je všechno od autentické nepálské jídelny až po italskou pizzerii. Jídlo je tu rozmanité, tradiční nepálské, indické, čínské, thajské, francouzské, italské, kontinentální evropské, americké, na co si vzpomenete - od toastů s máslem, přes burgery a steaky až po to nejpálivější curry. Ceny jsou lidové a stejně rozmanité jako výběr - od nejlevnějších místních jídel z čočky za 20 Kč za porci až po celou tříkilovou grilovanou hovězí svíčkovou za 320 Kč. Průměrná útrata jídlo + pití/člověk: snídaně 40 Kč, oběd 60 Kč, večeře 100 Kč. Jen alkohol je dražší, ceny zhruba jako v ČR.

Pěkné, ne? Jen z toho kondičního tréninku mám trochu obavy. Později mne pro změnu trochu překvapili s letenkama. Napsali mi – „Pokud možno směrujte svoje letenky tak, abychom se v sobotu 25.1. potkali v Káthmándú. Čekat budeme do neděle, v neděli vyrazíme směr Pokhara.“ Prý většina účastníků si letí podle sebe z různých letišť, jinýma spojema a na různou dobu. Jak jsem napsal Slávkovi do Espeedo o pomoc, potvrdil mi, že s letenkou mi pomůžou a na mé námitky, že když poletím sám, že s už téměř zapomenutou ruštinou se nikde nedomluvím, tvrdil, že ztratit mne nenechají. Tak uvidíme!

Takže mne s letenkou odkázali na cestovku z Frýdku-Místku, kde musím velice pochválit paní či slečnu Martinu Mazolinovou, která mi se vším poradila i pomohla. Zajistila mi i sedadlo u okna. Martino, díky za vše!

Nakonec tímto letem z Prahy 24.1.14 v 11.30 hod. Boeingem 737-800 nejspíš poletíme jen tři. Mezipřistání máme v Tureckém Istambulu (tam mají přistupovat další) a v 19.45 máme pokračovat  Airbusem Industrie A330 do Nepálu. Přistání po necelých 7 hod. v Kathamandu, tam asi bude prohlídka města a jedno přespání. V neděli přejezd autobusem (zájemci mohou místím letadlem) do Pokhary (prý 6-10 hod). A tam se má LÍTAT! Snad nám počasí bude alespoň trochu přát. I když, když jsem tam já, ......



A k našemu letu s tureckou společností mi ještě napsali - „Povolená váha odbavených zavazadel u tohoto spoje je 30kg (bez ohledu na počet, součet váhy odbavených zavazadel nesmí být dohromady vyšší než 30kg). Příruční zavazadlo do letadla nesmí přesáhnout 8kg.“ Tak do toho se snad už vejdu, né?
Martina mi to později ještě upřesnila – „Kabinové zavazadlo nesmí přesáhnout 8kg a povolené rozměry jsou 23x40x55 cm.. Odbavené zavazadlo nesmí přesáhnout 30kg a součet výška, šířka, délka nesmí překračovat 158cm. Příplatek za každé kilo nadváhy je 15EUR.“ Tak s mírama to už bude horší!

No a do toho všeho nám někdy v listopadu ještě zasáhla centrální banka oslabením koruny, takže letenky i eura jsou dražší, než jsem počítal. Ale když už jsem tak naočkovaný – jak nabídkou, tak injekcema ...... Vlastě né úplně, tohle mi napsali z očkovacího centra - „Bohužel očkovací látka proti břišnímu tyfu je nedostupná i u nás. Jedná se o celorepublikový výpadek. Zatím vůbec nemáme informace, kdy bude tato vakcína opět dostupná.“ A ještě před koncem roku - „Musím se Vám omluvit, ale pořád nemáme od výrobce informaci, kdy bude očkovací látka dostupná. Je mi líto, ale nemůžeme Vám nabídnout alternativu dostupnou na českém trhu.“ A to jsem se těšil, že když už tam budu, rád ochutnám všechno. Na můj dotaz v lékárně, co když onemocním břišním tyfem, jestli to můžu někde reklamovat, se jenom pousmáli.

Tenhle článek zveřejňuju až v den odletu. O mém výletu vědělo více lidí a divím se, že se to udrželo v tajnosti. Prostě žádné ukecané baby! Že jsem díky tomu posunul i letošní záložky, to nikomu nebylo divné. A že jsem si padáček neposlal do Gradientu na technickou, která mi končí v únoru, je už asi také každému jasné. 

Možná tomu nebudete věřit, ale pro jistotu si sebou beru i foťák a tak snad udělám i nějakou tu fotečku. Jestli se tam někde dostanu k internetu a půjde mi něco poslat, udělám to. A na poslední lety se můžete podívat
ZDE. Snad k nim taky něco přidám.

Takže co, PĚKNÉ TO BUDE?

Vlasta
http://www.pgv.cz/