Listuju
posledními stránkami deníčku. Vlastně už
pomalu není co psát. V neděli 1.12., poslední den v Brazilii, nás
budí déšť. Nepřekvapuje nás to. Převalujeme se z boku na bok a v klidu
dospáváme.
Dnešek zasvěcujeme lenošení. Koupání v bazénu i oceánu.
Praní
se s velkýma vlnama a hlavně nakupování maličkostí. Když má člověk s sebou
mazla, těžko se vejde do váhovýho limitu. Musí si dobře rozmyslet, po čem
sáhnout.
Chceme
se svést buginou po dunách. Je to tu vyhlášená atrakce. Jenže karty neberou a
bankomaty jsou buď zavřený nebo bez peněz. V Brazílii celkem běžná věc. Tak nás
vozí po městě sem a tam.
Nakonec vystupujeme zase na pláži a jdeme se koupat a baštit.
Večer jdeme na večeři do kiteškoly - odkaz je ZDE. Martina uvařila výborný špagety. Večer je příjemný a utíká jako voda.
Ráno balíme a jedeme na letiště.
Cestou se ještě stavujeme ve Fortaleze na tržnici utratit poslední kačáky.
Před
tržnicí říkám Jankovi, ať sundá ze zrcátka gradientí rukávek. Chci ho nechat
Zbyňkovi (kitařovi), taky dřív lítal. Janek sundavá zrcátko, padáček a vrací zrcátko zase zpátky. Jak
zatlačí na sklo, objevuje se na něm prasklina. Rozjíždí se jako očko na
punčoše. Už s tím nic nenaděláme. Za hoďku vracíme auta. To se tak někdy stane.
Jedeme vrátit auta. A? A hajdy domů...
Co
dodat? Brazílie je krásná. Lidičky jsou
milí a více než přátelští.
Lítání tady
není až tak snadný, jak by se mohlo zdát. I když
se dá lítat denně. Ale hlavně
je to jako na každým výletě - "Jaký si to
uděláš, takový to máš." A
můžu říct, že my jsme si výlet "užili" parádnicky.