Dneska
je pátek 29.11.. Pro mě poslední den lítání.
Vzduchem se budeme dostávat ke Quixadě.
Měla jsem mít službu, jenže Honza chce raději letět na Quixadě. A mně je
to jedno. Klíďo poletím z Patu. A tak má dnes službu Honza s Pavlem. Jedeme na
start. Překvapivě hodně fouká. Jsem připravená startovat, ale do fičáku se mi
nechce. První startuje Jenda a Petr.
Zkouším to já, ale nedaří se mi.
Pouštím Zbyňu. Taky se s padákem pere, ale
odlétá. Když vidím, že se moc neprosazuje, tak se
mi o to víc stahuje krk.
Zkouším to zas a zase. Honza hlídá
vítr a Pavel přidržuje mazla. Další pokus.
Vítr mě přizvedá, aby se mnou mrsknul do
roští. Nevada sebou bezmocně cloumá
v křáčích. Zatímco já sedím dole v
roští jako dobře rostlý hřib. Kluci běží ke
mě. Vyprošťujeme mazla z roští, ale jde to pomalu.
Domlouváme
se, že s Pavlem sjedeme do pousady a Honza zachrání padák. Cestou se stavíme do
banky pro peníze, zaplatíme ubytování a přivezeme Honzovi věci. Zkusí to on.
V
bance je plno lidí. Škoda, že se tu nesmí fotit. Když se konečně dostáváme na
řadu, bankomat se vzpouzí. Nechce nám nic dát. To předevčírem nebyl sebemenší
problém. Jdeme k bankovnímu úředníkovi pro pomoc. Domlouváme se přes mobil.
Trvá to neskutečně dlouho. Když zjistil i velikost našich bot, prohlašuje, že
bankomat nám nic nedá, protože v něm
nejsou peníze. Máme přijít za brazilskou půlhodinku.
Mažeme
do pousady, házím Honzovy věci na lítání do auta a jedeme zpátky na start. Tam
se intervaly mezi poryvy protáhly. Honza mi nabízí, že můžu letět, jestli chci.
Už mě to neláká. Kluci jsou v trapu a
Honza má větší šanci. Startuje. Začíná svahovat. My s Pavlem jedeme dolů. Je
hoďka pryč. Zkusíme bankomat. U bankomatu je plno lidí. Po půlhodině čekání s
penězi v kapse spokojeně opouštíme banku. Platíme ubytko. Ozývá se Honza. Sedí
na 37 km. Na náhorní plošině. Jedeme na domluvený bod. Vysíláme. Pavel honí
signál.
V tom přiváží vysmátého Honzu.
Nakládáme
ho a jedeme pro Petra. Ten si taky pěkně polítal a přistál za Pau dos Ferros.
Máme i jeho a jedeme za Jendou. Cestou se stavujeme natrhat si kažui. Pavel zjistil, že po našem je to kešu.
Janek
sedí v Pereiru u našich minulých hostitelů. Potkáváme ho na náměstí, jak se tam
prohání na motorce.
Byl se
svým novým kámošem i v posilovně. Fotím si kuchyň i zahrádku za domem za
denního světla.
Loučíme
se a jedeme na Jaguaribe. Zbyňa pořád ještě letí na západ. Má už skoro 200 km a
maže stále dál. Zastavujeme na jídlo.
Ozýva
se Zbyňa. Přistál na 225 km. Využil den
na 100%. O tom napíše asi sám. Kluci pro něj jedou. Naše dnešní lety jsou ZDE.
My pelášíme na
Quixadu. Domlouváme se, že si dáme sraz
na ubytku, co bydlí Miro. Cestou kufrujeme. Píše Miro, že v noci odjíždí.
Kouzlo jeho ubytka vyprchává. Píšeme klukům, že bychom přeci jen mohli přespat
v Belas Artes. V našem minulém hotelu.
Jenže
kluci SMSku nedostávají. A tak se naší
vinou rozdělujeme a každý spí
jinde. Dáváme si sraz v 7 hodin na startu.
Má být den D!