Můj
milý deníčku, cesta z letiště je
adrenalinová záležitost.
Pavel
dopředu objednal ubytování i odvoz. Na
letišti čeká sympatický
černý
chlapík a v ruce drží cedulku s
Pavlovým
jménem.
Nakládá nás do auta a maže
k hostelu, jako
by nás ukradl. Evidentně má průvodce
Brazílií pravdu, v noci se tu červená
nedodržuje. Je pouhým doporučením... A
tak si to pelášíme červená
- nečervená. Na zelenou naopak řidič brzdí a
rozhlíží se, aby se nepotkal s jiným
dobrodruhem. Na ubytko dorážíme okolo
jedné v noci. Rychle umýt a šup do
pelíšků.
Ráno
nás budí sluníčko. Před odletem Pavel
naplánoval výlet k
legendární obří
soše
Krista. Pro 6 lidiček by byla doprava moc drahá, tak se
rozdělujeme na 2
skupiny. My s Honzou jdeme na pláž a ostatní
jedou do
kopců zkontrolovat,
jestli tam socha opravdu stojí. Po snídani
vyrážíme.
Pláž je kousek. Jsem trochu zklamaná, že voda je studená jak u nás v rybníku.
Nic
holka, aspoň nohy smočit. Jsi přece v Riu a tvoje účast na
Copacabáně je
nezbytností. Atlantic mě kouše do nohou a
já si pobrukuju písničku od
Vondráčkový, jak je to tu
nejkrásnější. Uvažuju, jestli tu vůbec
byla....
raději jdu po souši. Honza mě upozorňuje, že tohle je
nějaká obyčejná pláž. Že
musíme jít dál. Tak to jo. Jdeme
dál. Jsme na dalším
místečku. Je to tu prima.
Sice se tu lidi koupou v neoprenu, ale víc by mě překvapilo,
kdyby do té
ledárny vlezli jen tak.
Prohání
se na prknech a člověk má dojem, že pozoruje
stádo
lachtanů. Trávíme tu skoro
celé dopoledne. A jaké je moje
rozčarování,
když mi Honza oznamuje, že pořád
jsem na nějaký obyčejnský pláži.
Ježíši, to snad není možný,
já to tu
pročuměla
a nebudu si moct zapsat do deníčku, že jsem byla na
Copacabáně!!! Rychle vleču
Honzu pryč. Musíme to najít. Honza mě
ujišťuje, že
pláže jsou všechny stejný,
jen jinak natočený. Konečně. Bořím se nohama do
bílýho písku a
užívám si toho.
Rozhlížím se kolem sebe. Honza měl pravdu.
Nevypadá to tu nijak zvláštně. Tak
co ta Vondráčková blbne.
Ve
vysílačce se nám ozývají
kluci. Už jsou zpátky a courají po
pláži. Mažeme
zpátky. Když se zase potkáváme, kluci
se zrovna koupou v oceánu. Asi lepší
oddíl. Honza kupuje kokosy a my
ochutnáváme osvěžující
dobrotu. Jen Jankovi to nechutná. Prý pivo je
pivo...
Jsme
zpátky na letišti.
Procházíme
odbavením.
Honza opět zůstává v síti
podezřelých. Se
svým oranžovým žebradlem vypadá jak
nebezpečný terorista a musí ho vysypat na
kontrolní stůl. Hledají a hledají, až
nacházejí vysílačku. Honza se
vrací
zpátky na začátek
odbavování, protože s
vysílačkou do letadla nemůže. My ostatní, co
máme
v batohách vysílačky,
přístroje a noťasy, jdeme v klidu dál.
Náš
malý Usáma se za 10 minut vrací mezi
nás, zatímco celníci si
rozdělují pochvaly
za záchranu letadla před možnou
katastrofou.
Let
probíhá celkem v klidu.
Kousek před
Fortalézou musí kapitán
pořádně vyrovnávat. Kluci se lepí na
okýnka, aby
zahlídli Quixadu. Radují se jak malí
kluci, že zítra tady snad poletí.....
A co se dělo u Ježíše? Tak to se musíme mrknout do Zbyňova deníčku.
