V pátek 18.10. se
vydáváme lítat nad Dramu. Přistání hned vedle vojenského prostoru ve mně
nevzbuzuje moc dobrý pocit. Místní prezident klubu nás upozorňuje, ať
nepřistáváme na vojenské základně, aby nebyly nějaké problémy. Je to přímo
vedle přistávačky. Nedá se to přehlédnout.
Startujeme.
Po hoďce a půl přistávám
na louce kousek od přistávačky. Většina kluků je na přistání. Někteří jsou na
startu. Rozfoukalo se tam, tak musí počkat až se vítr uklidní. Koukám na Víťu,
který lítá kolem kopce. Potom mi mizí z dohledu. Když se potkávám s klukama na
přistání, dozvídám se, že Víťa už taky přistál. Na druhé straně kopce, bohužel
tam mají vojáci taky nějaký prostor. A tak je Víťa jediným pilotem, který toho
dne dosáhl základny. Vojenské. Když do vysílačky hlásil, že by potřeboval
doručit doklady, dost nás pobavil. Ale vojáci byli v pohodě, nebyl žádný
problém. Naše lety jsou ZDE.
V sobotu je nádherně. Poslední lítání. Poslední nové místo. A
je to startovačka s výhledem na moře.
Ze sletů se stávají
dvouhodinovky. Honza bere Magdu na tandem a ta fotí a fotí.
Po přistání baštíme. Naše lety jsou ZDE.
Loučíme se s Bacilem, který se vydává směr na Turecko. My nastupujeme do aut a
pelášíme zpátky do Makedonie, kde nám v Negotinu Bob domluvil prohlídku
vinařství, jehož víno nás provázelo celým výletem.
Spíme
v opraveném
bývalém klášteře a ráno se
loučíme s Bobem, který zůstává v Makedonii.
Místo
něho nakládáme jiného pasažéra.
A jak by klasik řekl: „Pěknou
… v Řecku tu krizi mají. Hospody plné, lidičky v klidu... Už aby to dorazilo i
k nám.“