Startovačka jako přes kopírák. Široká, prostorná, nezáludná. Jarda se začíná zvedat a v tu chvíli potřebujeme do vzduchu všichni.
Po lítání odjíždíme do Soluně. Savas nám domluvil parkování v centru města a spolu s tím i průvodce. Všechno klape jak na drátku. Procházka městem, večeře a návrat do Zervi.
Při zpáteční cestě trochu bloudíme, ale půlnoční prohlídka sadu taky není k zahození. ;o)))
Ve středu ráno prší. Většinou všichni projíždějí internet. Jarda se radí s Karlosem, jak se nejlíp dostat do Turecka.
Jarda nám při cestě na výlet prozradil, že si myslel, že ani nepojede, má nějakou chřipku a není mu dobře. Postupně začínáme prskat všichni. Pěkně jeden po druhým chytají kluci od Bacila jeho bacily a vzájemně si sdělují, jaký má viróza průběh. Občas zaslechnu rozhovor: „Tak jak je? Blbě? Hmmm, mám to o den dýl. Chceš vědět, jak ti bude zítra?“ Jarda prodává v lékárně. Pojímáme podezření, že si tímto způsobem zajišťuje klientelu. Jenže jsme malá skupina a tak se rozhodl rozšířit pole své působnosti víc na východ. Proto s námi nepojede zpátky. Jede za kamarádkou do Turecka....
Balíme, odjíždíme dál – do Dramy. Cestou se stavujeme na Loutraky. Jsou to horká vřídla v horách.
Když jsme se dost vycákali,
odjíždíme dál. Honza se ptá Honzy, jak je na tom s naftou. Prý dojede. My už
ne, máme naftu na 130 km. Po 80 km se začínáme rozhlížet po pumpě. Na nové
dálnici pumpy jaksi nejsou. Jedeme dál a dál. Nakonec Vaňous nachází v navigaci
pumpu kousek od dálnice. Když sjíždíme, máme dojezd 10 km. U pumpy se na
ciferníku objeví 0. Fuj, tak to bylo o fous.....
Za chvíli přijíždí auto Honzy
Hájka. Stejné auto – stejná situace. A navíc se tak, jako my, spoléhal, že jedou
dvě auta, tak kdyby bylo potřeba, je na koho se obrátit....
Vyrážíme na večeři a hajdy na kutě.
V jeskyni se nesmí fotit, tak alespoň pár fotek před vstupem.
Vítr se nechce uklidnit. Krajina je krásná, zastavujeme a pořizuju pár fotek okolí.
Jedeme se podívat k moři.
