Recko 2013 - 1.dil

Po dvakrát odloženém odjezdu jsem už s Řeckem nepočítala. Když jsme si v sobotu přívezli z Karviné novou členku domácnosti –

fenečku Sunny

a v neděli zavolal Bzíra, že Savas velí odjed. Zrovna nadšením jsem nejásala, ale loni to bylo parádní, nemohla jsem si to nechat utéct.

Odjez byl určen na pátek 11.10.13 odpoledne. Sraz u Petra Schaffera v hospůdce „U Trávníčka“. Když se sešla obě auta, slupli jsme vynikající jídlo, Bzíra zahlásil: „Mám super nápad, co takhle jet do Řecka?“ Nápad se nám líbí, tak platíme a vyrážíme na jih. V autě, které řídí Honza Hájek, jede Bzíra, Mára, Magda, Pepa, Tomáš a Víťa. V našem autě jede Honza Edler, Jarda (Bacil), Jirka, Pavel, Petr, Vaňous a já s Honzou.

Cesta je dlouhá, ale s vidinou prodloužení léta se těšíme na jih. Trochu nás znervozní telefon od Máry, který v Makedonii hlásí, ať dáváme pozor, že po dálnici peláší nějaký dobrodruh v protisměru. Jsou 60 kilců před námi, naštěstí ten popleta asi sjel a tak naše cesta probíhá v klidu.

Po příjedzu do Prilepu máme sraz na pumpě. Vyzvedává nás tam Martin, místní pilot, aby nás dovedl na novou startovačku. Odjíždíme, abychom se za chvilku vrátili pro Máru, který se schovává na dámském záchodku, ale nepomáhá mu to. Je nalezen a dopraven na start.

Je to luxus. Krásná, široká startovačka. Parádní počasí a tak se všichni hrneme do vzduchu.

Dáme dva lety (máme je ZDE) a jedeme se ubytovat. Zrovna je v Makedonii svátek a tak jsou hotely plné. Martin nám sehnal ubytko v nějakém hotelu u sportovního areálu. Není to nic moc, ale na jednu noc to půjde.

Druhý den přejíždíme do Zervi. Tam je vše domluveno předem. Bydlíme přímo na letišti.

Jen se ubytujeme, pelášíme na start. Příroda se zachumlává do nádherné patchworkové deky. Barvy od zlaté přes zelenou až do světle hnědé. Je to paráda. Opět nás vítá prostorná startovačka. První se do vzduchu vrhá Petr. Okamžitě ho Termoska zvedá k sobě, aby si prohlídl jeho modro-červené křidýlko. Líbí se mu a Petr pomalu stoupá. Tak mu nabízíme další a další hadříky, užíváme si klidných stoupáčků a Termoskovy přízně. Přistání u ubytka je příjemné. Naše lety jsou ZDE.

Výborná bašta - standart. O skvělé vínko se postarala Magda s Bobem, který za námi přiletěl z Čech letadlem a připojil se dnes ráno. Jsme kompletní. Večer se na letišti objevuje i Savas se svým bratrem Jotym. Je tu krásně, jen škoda, že nově zbudovaný bazén je už vypuštěný, ale Márovi to vůbec nevadí a ukazuje nám svůj skvěle vypracovaný styl skoku do bazénu.

Ráno se budíme do mlhy. Vyčkáváme a když se trochu zvedne, jedeme na další nový start. Je menší, přímo v ose dráhy letiště. Chystáme se a jdeme na to. Kdyby se nedalo doletět, jsou tu i další místa k přistání. První jde zase Petr, já za ním. Chvilku to vypadá, že to pověsím na první keře, ale prolítám a už si to šupajdím za Petrem na letiště. Potom startuje Bzíra, Vaňous, Tomáš, Jarda, Pavel a Mára.

Pak se kopec halí do mraků a znemožňuje ostatním odstartovat.

A tak zatímco my na letišti zahajujeme večírek (Vaňous má prima slivovici), zbytek skupiny vyčkává. Termoska jim není nakloněn, tak balí mazlíčky a jedou se přidat k nám. Dnešní lety jsou ZDE.

Večer grilujeme. Masíčko s mořem zeleniny, tzaciky a na závěr nechybí ani domácí zmrzka. Pěkný večírek.