Letecky do Chorvatska
Pomalu ale jistě se nám
blíží konec
letní sezóny a s ním i konec
teplých a letových dnů. Koncem srpna jsme se proto
rozhodli naplánovat poslední
delší výlet v této sezóně. Jako
cíl jsme zvolili Chorvatský Vrsar, který se
nachází zhruba uprostřed Istrijského poloostrova. Protože máme v cestě Alpské velikány, museli jsme vyčkat na
příznivé počasí. To nám přálo začátkem září. Den odletu byl čtvrtek 5.9.13 v 15:30
hodin. Startovali jsme z letiště v Jindřichově Hradci místním Piperem 28-181
OK-FOP a doprovázel nás rovněž Piper 28 OK-MAB. Po startu jsme aktivovali náš
letový plán a pokračovali po trase na jih východně od LINZ ve výšce 5000 ft
altitude. Za osou dráhy v Linci jsme mohli stoupat do letové hladiny
105 (10500 ft).
Na Alpami bylo velké množství rozsáhlých kumulů a měli jsme co
dělat, abychom je přestoupali.
Místy jsme se museli oblačnosti vyhýbat. Vzduch byl ale oproti očekávání nad Alpami úplně klidný.
Pokračovali jsme dále na letecký bod NIPEL, který je přesně na hranici se Slovinskem a nachází se severozápadně od Klagenfurtu.
Po přechodu
hranic do Slovinska jsme museli na příkaz řídícího klesat do 9500 ft, takže s
tou oblačností to už bylo trochu horší. Naštěstí k moři už bylo nedaleko a s ním
přišla i hrana oblačnosti, která nám dovolila klesat za normálních VFR
podmínek.
Za hranou oblačnosti už na nás čekal hřeben na Lijaku, který známe
velice dobře z létání na paraglidu.
Hřeben jsme míjeli na úrovni letiště v Ajdovštině a pod námi jsme i pár křídel letících podél něj viděli.
V tu dobu už jsme mohli klesat do 300 m AGL
až na přiblížení na letiště ve Slovinské Portoroži, kde jsme se museli odbavit,
protože Chorvatsko není v Schengenu.
V
Portoroži jsme dostali povolení na
přistání na dráhu 33, která je přímo
proti moři a finální přiblížení je přes
velmi prudký svah, který letadlo musí celkem
blízko kopírovat až na práh dráhy.
Přistání proběhlo bez problému a my po 2 hodinách a 1 minutě od startu pojížděli k odbavovací hale v Portoroži. Proběhlo standardní odbavení, jako když letíte běžnou linkou. Následovalo podání letového plánu na mezinárodní letiště v Pule pro změnu na další odbavení v Chorvatsku. V Chorvatsku musí být každý let bohužel proveden na letový plán, což dost zdržuje tuto formu cestování. Z Portorože jsme letěli přes Umag, Rovinj na letiště v Pule. Po 38 minutách jsme dorazili k letišti Pula a dostali povolení na dráhu 27. Následovalo další odbavení, podání a schválení letového plánu a mohli jsme se vydat na poslední část letu do naší destinace Vrsar.
Přistání proběhlo bez problému a my po 2 hodinách a 1 minutě od startu pojížděli k odbavovací hale v Portoroži. Proběhlo standardní odbavení, jako když letíte běžnou linkou. Následovalo podání letového plánu na mezinárodní letiště v Pule pro změnu na další odbavení v Chorvatsku. V Chorvatsku musí být každý let bohužel proveden na letový plán, což dost zdržuje tuto formu cestování. Z Portorože jsme letěli přes Umag, Rovinj na letiště v Pule. Po 38 minutách jsme dorazili k letišti Pula a dostali povolení na dráhu 27. Následovalo další odbavení, podání a schválení letového plánu a mohli jsme se vydat na poslední část letu do naší destinace Vrsar.
Už
nás dost tlačil čas,
slunce se velmi rychle ztrácelo za obzorem. Let trval 22 minut a
byl zakončen
zajímavým přistáním 2 minuty po
západu na zdejší asfaltové dráze 36,
která
začíná na skalním útesu a je dlouhá
700m. Ale nebyli jsme ten den nejhorší,
protože ještě pět minut po našem přistání
místní prováděli výsadky
parašutistů.
Celkový letový čas díky zdržení s
odbavením byl 3 hod 2 min. I tak to docela
ujde.
Ve Vrsaru jsme se
zdrželi až do neděle 8.9. v místním vyzkoušeném apartmánu.
Odlet domů jsme vzhledem ke zkušenostem s místní byrokracií stanovili už na 12:30 hodin. Ze západu se blížila studená fronta a proto jsme naši zpáteční cestu naplánovali východněji (přes Graz), kde nejsou kopce tak vysoké a hrana fronty byla přece jenom o kousek dál.
Později nad Alpami jsme toto naše rozhodnutí při pohledech na levou stranu ještě více oceňovali.
