Měl
jsem týden dovolené a vedoucí si
přál, abych se vrátil pořádně
vylítanej, že další dva až tři
týdny mne určitě nepustí. Ovšem
to se mi nějak nepovedlo, počasí mi prostě
nepřálo. U rybníka na Osice jsem vnukovi
alespoň něco pěkného namaloval na záda. Potkali
jsme tam i Kozleeka se svojí sestřičkou.
Celý
týden byla jen vedra, občas do toho bouřky, až to konečně na
lítání vypadalo na
neděli 11.8.13.
Jenže pak to změnili a zkomplikoval nám to hlavně silný vítr.
A aby toho nebylo málo, navíc dopoledne bylo zataženo. I tak se nás pár na Pěčín vydalo.
Začíná se to protrhávat a i když více fouká, chci to zkusit.
S manželkou a vnukem jsem byl domluvený, že dám dva pokusy a buď na Bítov doletím nebo pak pojedu s nima.
Boeing se omlouval, prý to včera přehnal. Jiný chroust nebyl, musel jsem tedy já.
Za
celý vlek žádný stoupák,
pak ještě letím proti větru pod mrak, jen
bublinky a
nic. Ani zpět jsem to pak nedoletěl. Můj let je ZDE. Takže
balím, zážitků díky větru už bylo dost. Po mně
to ještě zkouší FrantaL,
vrací se na start - jeho let je ZDE.
Na
startovačce pilotů přibývá, volali i
JaHovi, jenže nikdo se nepřipravuje, nikomu se do toho nechce.
Já se loučím s tím,
že ve tři to bude lepší a na to se
vrátím.
Krásných mráčků stále víc a víc. A už jsme na Bítově.
Tak ještě zkontrolovat Rumbiho, jenže on si někde na Pálavě právě surfuje.
Ale mají to tu pěkné, i toho ptactva nějak přibývá. Kdysi jsme i tu věž zdolávali (2010, pak nás tu už asi nechtěl) - více ZDE.
Omrkli jsme i nového Rumburaka. Ve vysílačce slyším Tomáše H., jak volá Pěčínským, že si pěkně letí a mraky jsou ve 2 tis.
Volám
Báře, jak se daří ostatním a že se
vrátíme taky, jenže mi to rozmlouvá,
prý
všichni balí a jedou domů, i vlekaři. Takže
zůstáváme a okukujeme
pískové sochy i místní hrad.
Zdenča mne pro jistotu upoutává na mučící křeslo, abych zapomněl na lítání. I tak jsem byl pořád jak na jehlách!
