Na
sobotu 3.8. podle mne předpovídali pěkné letové počasí, ale nikdo tomu nevěřil a tak
jsem dostal košem. Podle Boeinga to bude přehřáté, Rumbi možná byl jen
přelítaný. Až jako vždy těsně před polednem se ozval Stříbrňák, prý to na nebi
vypadá pěkně. Měl pravdu, ale v tom teple asi každý dal přednost ležení u
vody.
O to
více mne překvapila večerní SMS, kdy se Míra přihlásil na nedělní vlekání a
napsal tam – „Což to zkusit po frontičce?“. Jenže ta má přijít až v neděli
večer?! Co tím myslel?
A ouha, ona jedna malá ráno přeci jen přešla. Jenže za ní opět to nesnesilelné vedro. GFS
i FLYMET se nějak zasekávají, neaktualizují,
nedá se podle nich řídit, že by si teď užívaly
dovolenou? I s přihlašováním na ČPP je nějaký problém.
Takže
samozřejmě zájemců o létání moc nebylo. Mně to nedalo a udělal to mazaně.
Zdenču s vnukem jsem vzal na rybník Zuďák (majitelem je pan Zuda) k Pěčínu
s tím, že dám dva starty a pak u nich přistanu u rybníka. Dostal jsem svolení.
Na západní straně bylo více zájemců a zrovna díky variáblu jim foukalo do zad, tak mne Zdenča vysadila na druhé straně.
Taky mi foukalo do zad, jak jen to zesláblo, deme na to. Stoupák mám před koncem dráhy, paráda!
Kombinézu jsem měl v autě, ale přeci se na tu chvíli nebudu oblíkat. Ovšem boty doma zůstaly omylem.
Boeing byl na přeletu už před naším příjezdem a stále se mu dařilo. Po mně se chytil Miloš.
Já to kousek natáhnul po Bábě na jih a pak po ní na sever.
Podmínky se rychle zlepšovaly a dalo se krásně skákat od mraku pod mrak téměř bez ztráty výšky.
Se Zdenčou jsme byli vysílačkou ve spojení a měl jsem svolení letět dál. Tady je Nová Říše.
Opět jsem udělal spousty fotek mraků, móóóóc se mi líbily.
Už jsem to chtěl otáčet a věnovat se rodince, ale když se přede mnou dělaly zase takové základny, copak to jde?
Když mi to tady pod mrakem rovným letem stoupalo 4-5m/s, měl jsem dojem, že mrak mi padá na hlavu, né že já stoupám.
Musel jsem uletět bokem, aby mne nevcuc. Ale bylo to bájo!
U Pavlova jsem to otočil zpět, i když se dalo letět dál. Na západ žádné mraky nebyly, zato zpátky to vypadalo na dálnici.
Takže ještě pár fotek a hlavně nezapomenout na sebe. Neudělat si alespoň jednu Vlastikovku by byl hřích!
Na zpáteční cestu jsem si dal závazek, že nebudu točit, pokud neklesnu pod 2.000. A vydrželo mi to až k Pěčínu!
Bral jsem to téměř rovným letem a jen se cpal pod aktivní mráčky, žádné točení.
A támhle je už Zuďák. Hlásím, že dědek se vrací, ale vnukovi jsem ještě nechyběl, takže nabírám výšku a letím dál.
Když jsem kdysi poprvé vytočil základnu, bylo mi divné, proč se tam všichni hrnou. Byla tam tma a zima! Už mám jiný názor.
Ve vysílačce slyším Beryho, jak si pěkně polítal a že to ještě zkusí doletět domů. A téměř to pak i dal.
Tak už to stačilo. Otáčím to zpět a letím k vodě. Ještě nafotit ze všech stran Dačice, to nesmím zapomenout.
