V Radkovicích se nás po jedenácté sešlo jen pár zájemců.
Dnes nás taky přišel zkontrolovat majitel plochy a vůbec mu nevadilo, že mu tam šlapeme.
Zatím se nikdo nechytal, já byl první, jen nevím, bylo-li to dobře, pak to možná chodilo líp. Na začátku slabé termické stoupání.
Pak
nad
lesem jako bych potkal letošní první divokou
jarní termiku, tak to se mnou
zacvičilo. V té chvíli ve vysílačce
slyším provokaci od Honzi Edlera, jak říká,
že je už na 18. kilometru a má 1700 m, vzájemně se
zdravíme i s Víťou Fedrou.
Jsem u Jemnice jako včera, tak poletím zase na Raabs, snad si ho dnes líp vyfotím.
Jenže tohle byly mé poslední fotky pěkných mráčků.
Přelítávám hranice do Rakouska a tam už je to jenom dolů a dolů.
Termoska mi to asi vypnul, či co, nebo to jen v Rakousku nefunguje?
Nemají na to vliv ta malá políčka? Tenhle problém jsem tu už měl vícekrát!
Po hodince přistávám, můj let 28.58 km je ZDE.
Sbalím se a vyrážím po silnici do Čech, snad někoho stopnu. Ty mraky nejsou nic moc, ale mí kolegové už také letí.
Zatím nikdo nezastavil, první česká vesnice je Hluboká, to jsou ještě 4 km. Další přistání hlásí Vaňous, jeho let 34,55 km je ZDE.
Stále šlapu, ve vzduchu je Zbyněk, Miloš a Dan. Jen kdyby kolem silnice byly alespoň nějaký stromy s ovocem pro kolemjdoucí.
Na
hranicích jsem plánoval pauzu, jenže Zdenča volá,
že z Hluboké za
chvíli odjíždí autobus, takže s báglem
na zádech se ženu dál. V té
chvíli mi ze vzduchu volá Víťa F., že hranice
nejsou žádná promenáda. Říkám, ať
neprovokuje a už s tím seknou, že pod takovejma mrakama se
snad nedá udržet. Prostě kdo umí,
ten umí!
Autobus jsem stihnul, jak jsem to pak měřil, dalo mi to hodinku a 5,2 km. A že jsem se zapotil!
Z autobusu pak vidím šlapat Dana, jeho let 22,23 km je ZDE. Ještě přestup v Rancířově a Zdenča mne vyzvedává v Dačicích.
