Jak už
jsem psal v prvním díle, tak i v neděli 7.7.13 bylo všechno
jinak. U nás počasí vypadalo líp, v Radkovicích ale těch mraků byla
spousta a tak všichni jen vyčkávali.
A hele, je tu i Scorpi, to je vzácná návštěva.
Zdenča nabízela buchty a moc velký zájem ani nebyl. Příště ......
Občas to někdo zkusil, jen to obilí nemělo být tak blízko.
Ten pruh prý není po Boeingovi! A další vzácná návštěva.
Někdo plánoval dlouhé přelety, jiní si o tom mysleli své.
A stále se čekalo na zlepšení počasí, prostě pěkně prokecané odpoledne. Přitom jinde už byli na přeletech, my seděli na zemi.
Tentokrát jsme poprvé měli vlastní "Letenky" s příspěvkem na startovné od Svazu paraglidingu ČR.
Co Macík, ten to vybojuje? Prý to musí chodit i pod tou dekou.
Já dnes s bezmotorovým lítáním ani nepočítal, s Milanem jsem byl domluvený na 15.hodinu u nich, prý budou soutěžit.
Macíkovi se povedlo přistát do řepky, nelenil jsem a utíkal ho vyfotit. Chtěl se schovat, prý ho nenajdu.
Malé školeníčko o nových navigačních přístrojích.
Někteří kopejtka rychle zvedali.
Počasí
se vylepšovalo a jelikož se všichni stále vraceli,
žádné fronty se nedělaly. I když se už blížila
třetí hodina a já Zdenče slíbil na závodech teplý uzený bůček, přeci jen jsem se rozhodnul to taky
zkusit.
Honem přehodit záložku od motoru a následně zjišťuju, že doma na sušáku ze včerejška zůstala helma i kombinéza.
Půjčit si to byl problém, musel jsem tedy udělat výjimku a letět bez ní. První
pokus nevyšel, ještě zkusím druhej a vyrazíme za Milanem a na bůček, hlad od
snídaně jsme už měli velkej.
A co čert nechtěl, vyšlo to! Na vleku nic, tak jsem to vzal bokem a bylo to tam! Stoupání slabé, ale bylo!
Nakonec jsem před Jemnicí musel dávat uši, aby mne to nevcuclo.
Díky vysílačkám mi Míra poslal Zdenču za mnou do Jemnice.
Tady jsou už poznat hranice s Rakouskem, na vysílačku už nikdo nereaguje, že by mi ji poslali dál.
Držím se hlavní silnice, dostal jsem se až k městu Raabs, jenže bylo celé zastíněné.
Snažil jsem se ještě kvůli focení počkat na sluníčko, moc to nešlo a stín tam byl pořád.
Tak letím dál a stále fotím.
Pak už téměř pořád jen klesání, všude zastíněno a tak to otáčím na tu pěknou loučku.
Po hodince a půl přistávám, můj let je ZDE.
Volám Zdenče o svoz, je stále v Jemnici, a tak se jí snažím stopem jet naproti. Nikdo mne nesveze. Zajímavá střecha, že?!
Konečně má hladová Elitní Svozová Asistentka. DÍKY!
Hrad svrchu vypadal přeci jen lépe. Náměstí taky.
Konečně jsme po šesté dorazili na slíbený oběd. Bylo to výborné.
A hele, motoráři. Nakonec prý kvůli větru zase nelítali, ještě že jsme sem nejeli dřív a zalítal si na Radkovicích.
Už tolik nefouká, jdeme na to.
Fouká stále, přitom v dáli vidíme letět balon.
Milan né a né nakopnout krosnu, už toho má plné zuby. A to si toho trabanta tak pochvaluje!
Nikomu dalšímu se do toho stále svižného větru nechce, tak se loučíme a odjíždíme.
