Na vlek se nás přihlásilo hodně a na Pěčín dorazilo pilotů ještě více. I to nebe vypadalo nádherně!
První startoval Boeing, pak já, Beránek a Vaňous.
Všichni jsme se chytili a zvedali. Ovšem nebyla to žádná sláva, stoupání s výškou
rychle sláblo a když Boeing nadletěl nade mne, přetížil mi ho a já klesal.
Hledáme něco jiného, po chvíli oba přistáváme.
Dorazil i František a popovídal i pár zážitků ze svých narozenin – viz minulý článeček.
Dorazil i Macík, taky tomu počasí věřil. Jenže se už nikomu nedařilo, já na druhý pokus byl taky hned zpátky.
Dorazil i Edler s Tomášem a svým vlekařem. Těm se pak taky nedařilo. Ty mraky byly na obloze snad jen namalovaný.
Ještě jsem věřil Macíkovi, dlouho se držel i v malé výšce, nevybojoval to.
Beránek se už taky hlásil, že přistál, jen ten Vaňous né a né (někdo to spíš tipoval na vybitý mobil).
Při druhém pokusu se Macík pěkně vyzvedal, ale pak i z té výšky úúúúúplně vyhnil!
Spousta vleků a žádné výsledky, jen občas se tam někdo tak trochu přidržel.
Pak jsem to já zkusil potřetí, na konci vleku spíš klesal, pak téměř ani bokem nic nepotkal a musel se nechat dovézt, vzal jsem to.
Právě teď dorazil Kozleek a jelikož si pak i polítal a poslal mi článeček (za to mu velké DÍK), zveřejňuju ho teď tady -
První prázdninové lítání
Po dvou měsících, kdy se počasí zbláznilo a
nabízelo nám přehršle meteorologických situací (jen ne tu lítací), jsme se
konečně dočkali a předpověď na 1.7. byla příznivá. Z práce jsem chvátal
seč jsem mohl a poradu, kterou máme každý první pracovní den v měsíci,
jsem hnal kupředu jak splašenou herku, jen abych stihl být zavčas u drátů. Když
jsem konečně v před 14 hod dorazil ke Hříšnici, čekalo mě nemilé
překvapení. Většina pilotů se válela po zemi a nikdo se na vlek nehrnul. Prý to
nechodí, je pozdě a tuny dalších skeptických důvodů, proč dál v trávě
debatovat o nesmrtelnosti chrousta. Jediný, kdo odlítnul, byl Vaňous a stále byl
ve vzduchu. Boeing zrovna přistál a Vlasta s Macíkem se také vrátili – přistáli
poblíž Kompostina.
Já jsem chvíli vandroval do prezidenta, který měl
věci vybalené a přesto se na lano nechtěl nechat připnout, čímž potvrdil, že
jeho sliby ze začátku sezony, že dá vždy aspoň 3 starty, mají váhu i životnost
jepičího křídla. Skoro by stálo za zamyšlení, zda se mu nedostala vysoká funkce
až moc pod kůži a s ní nepřicházejí i další vrtochy, které lze
v politice spatřiti – plané sliby. Pokud
by tato funkce měla tak krásného člověka, kterým Míra bezesporu je, zničit –
navrhuji, zda nezvážit silnou revolucionářskou myšlenku - zbavit Míru toho
břemene a sesadit ho z funkce prezidenta.
Každopádně já jsem neotálel a přichystal jsem se na
vlek a šel do vzduchu hned. Víťa mě nadělil cca 350m a já letěl k polím u
rybníka. Něco velmi slabého tam bylo, takže zabojovat, ale motal jsem se tam
v nuličkách. Po mě startoval Tomáš Hudeček a letěl na druhou stranu nad
lesík – oba jsme se nějakou chvíli drželi a když jsem nastoupal cca 650m nad
zem – chtěl jsem zkusit štěstí u Báby, ale ta mě posadila na zem. Tak jsem počkal
u Jersickýho kulturáku na Láďu, který pro mě přijel.
Když jsme se vrátili na Pěčín, tak většina lidí měla
sbaleno a jedinej Tomáš dal další pokus a hned po odepnutí se začal pěkně
zvedat. Já jsem si slíbil, že taky nebudu vymejšlet a startoval jsem téměř
okamžitě. Druhý pokus jsem zkusil nad lesíkem, kde to taky nějakou dobu
pobublávalo a pak jsem se vyzvedal, abych mohl přeskočit kopec a valil jsem dál.
Tomáše jsem už neviděl, ale věděl jsem, že letí stejným směrem. Za kopcem jsem
dotočil základnu a letěl dál – ten den byla super viditelnost a Pálava byla jak
na dlani, ale kdo pozdě chodí … takže jako metu jsem si dal Znojmo.
Kdybych jen tušil, jak rychle půjdu z 1800 AGL
na zem. Zalítl jsem si nad velký les u Dešova, ale nemohl jsem tam utočit nic
kloudného – všude to tam bublalo, vždycky jsem nalítnul silné jádro, ale jen
půlkou padáku a prostě jsem se tam celkově motal jak Zeman na hradě. Nade mnou
se udělal krásný mrak, ale já nemohl najít stoupák, abych se vyzvedal a po čase
mi došly nervy, zariskoval jsem a odlítnul bokem a to mě posadilo na zem.
Přistál jsem u Blížkovic u fotovoltaiky a začal jsem balit padák. Zavolal jsem
Boeingovi, zda by mě nehodil na výpadovku na Jemnici, že bych se dostopoval
domů, ale byl tak ochotnej, že mě hodil až k autu u Hříšice a Termoska ho
za to odměnil. Na kraji Jemnice stopovala krásná holčina, tak jí Jiřík naložil
do auta, mě posadil dozadu a měl celou cestu krásnej výhled.
Celkově
to bylo moc pěkné pozdní polítání
(kdy já
se vůbec dostanu na vlek včas, že?) a zdá se mi, že
poslední dobou moje
průměrná rychlost na přeletu klesá jak volební
preference ODS. Ale o to víc se
kochám – dotočit základnu po těch dvou
měsících byl krásnej zážitek a stálo
to
za to. Škoda, že Laďa podlehl davové psychóze a
neletěl, přestože jsem ho
přemlouval – ty 2 hodinky ve vzduchu by jistě přišly
k chuti. Díky moc Boeingovi
za svoz a snad se brzy uvidíme na lítání.
Dnešní přihlášené lety jen z Pěčína jsou ZDE a z ČR v ČPP ZDE.
Dnešní přihlášené lety jen z Pěčína jsou ZDE a z ČR v ČPP ZDE.