S PPG 28.5.13

Začnu trochu ze široka. Špatné počasí tady už máme delší dobu, ale těchhle pár zajímavých snímků vám chci ukázat také. Pořídil jsem je z domu 19.5.13.

Jak se valily tyhle mraky, připomínaly mi film "Den nezávislosti". :-)

A tohle je z víkendu – ze soboty 25.5., kdy jsme byli na návštěvě u Jeseníků. Krásné letové počasí! Volal jsem Láďovi, jestli se u nás lítá, a tady prý bylo hnusně. Asi si jako Boeing taky pořídím vlastní odviják, Zdenča by mě tam mohla cuknout. I když nevím, teď od toho Boeing asi ustupuje a jak psal ve vzkazech, plánuje pořídit si prut a raději chodit na ryby.

Ani nevím, jestli tady někdo lítal, já se raději věnoval příbuzenstvu, jak mi říkala manželka. Mimo jiné jsme se podívali na hrad u Mírova, je to pěkná věznice, a hned jsem plánoval, jak ji někdy nafotím z krosny, takhle to moc nejde. Taky jsem hned omrknul případné nouzové plochy, jsou tam!

Tak se už konečně dostávám ke slíbené reportáži z úterý 28.5.13. Pár nadšenců sice bylo přihlášených na odviják, jenže počasí jim opět nepřálo. A asi nejen jim, dařilo se jen u Klatov, dnešní přihlášené lety jsou ZDE.

Já byl v práci až do večera a když jsem jel domů, měl jsem v úmyslu praštit sebou za barákem, nechat se obskakovat manželkou a odpočívat. Už toho dnes bylo dost! Jenže sotva jsem ve čtvrt na sedm přijel k baráku, volá František, že jdou lítat a sraz že je v 19 hodin na letišti v Dačicích. Tak co? Možná to bude zase na dlouhou dobu poslední příležitost! Nějakým zázrakem jsem ožil, něco snědl, zalil zahrádku, sbalil lítání, natankoval a v sedm jsem byl tam!

Byl jsem poslední, ostatní se už připravovali. Takže honem vybalit a zařadit se na konec.

První startoval Zbyněk, pak František a po něm FrantaL.

Jak jsem se od země odlepil já, slyším randál od vrtule, jako by mne opustila. Hned vypínám motor a přistávám! Celé to obhlížím, vrtule je tam, motoru asi taky nic nechybí, až nakonec objevuju můj nejmilejší foťák. Při startu mi vypadnul z nového (a hodně blbého) pultíku, šňůru měl dostatečně dlouhou pro Vlastikovky a tak dosáhnul až do vrtule!

Nebyl čas na ronění slzí ani na sbírání trosek, mám sebou druhý. Honem startuji za už mizícíma kolegama. Nečekali, už vědí, že teď mám problémy každou chvíli. Naštěstí mi Zbyněk už před stratem řekl, že František dnes vyhlásil téma – let po proudu řeky Dyje. Jen škoda, že opět naše část byla ještě zastíněná.

Při letu nad Dyjí jsem vzpomínal, jak jsme se tady před pár lety se Zdenčou zúčastnili pěkné akce s vodákama.

Tady byla přestávka a v tomhle domku byla hospoda s výborným občerstvením!

Tady mám alespoň dvě fotky pro ilustraci. Já musel jet bez foťáku (hrozné!).

A když už jsem u těch vodáků – vychvalovali mi jejich sport a pohled na svět, jenže já jim říkal, že stále vidím jen zarostlé břehy a většinou ani nevím, kde právě plujeme. Není ten náš pohled na svět přeci jen hezčí?

No a tady jsme tenkrát končili, pak bylo slaňování skal a večer opékání buřtů. Oni v táboře přespali a ráno pokračovali.

Bylo to pěkné, jenže my tam nezůstali, že se druhý den lítá. A já si tenkrát zalítnul přes stovku a to bylo ..... Pěkný víkend!

Tady už vylezlo sluníčko a hned je to veselejší.

U Písečné konečně potkávám kolegy, protože se už otáčejí na návratovku. Většina o mně ani nevěděla.

Ještě pořádně nafotit místní zámeček.

Jenže pak zjišťuji, že na komíně sedí čáp, takže se moc nepřibližuju.

František má od Šikece zapůjčené nové křídlo na odzkoušení, tak pár fotek musíme udělat!

Moc mi to neulehčuje, stále ho honím.

A ty kresby na polích.

Letíme zpátky.

Kluci to vzali oklikou, já se vrátil níž do údolí, už je tam trochu sluníčka.

Bylo to po větru, možná i trochu v rotůrku, takže to bylo takové hravější. I tak jsem vydržel.

Frantové i Zbyňa letěli hned na letiště, já to vzal oklikou přes Dačice.

Ještě pár nízkých průletů.

Rozloučení s Dačicema a po hodinkovém letu přistání.

Jen co jsem kolegům vysvětlil mé nouzové přistání a ukázal poničený foťák, dobře se bavili. A prý ať pohledám další díly a dám to Milanovi, ten prý spraví všechno!

Chvíli jsem i hledal, ale nedalo se, přeci jen se už stmívalo. I klukům jsem to pak rozmluvil, za ochotu jim děkuji.

Ještě trochu pokecání a probrání zážitků. A díky Františkovi za zavolání a za určení tématu. Co příště, poletíme až k pramenům?

No a co si budeme povídat, takhle se kochat při létání, na to je vrtulka dobrá. Já jsem rád, že ji v takových chvílích mám. A co vy? Nepřidáte se do našeho spolku? No a že mi rozbila foťák? Nevadí, i tak ji mám rád.

Druhý den jsem jen tak z recese vytáhnul Zdenču na letiště a že jdeme hledat trosky jak experti po havárii dopravního letadla.

A docela se nám i dařilo.

Ještě tak najít tu druhou baterku.

No a Milanovi jsem zatím nevolal, třeba se na kompletaci teď přihlásí sám. Dílů už mám dost a případně vyrazit na další hledání ještě můžeme.

Pěkné to bylo!