Dvoučláneček
z týdenního
poletování
Vezmu to popořadě a doufám, že i stručně, neb jsem si jist, že mé literární schopnosti ani zdaleka nedosahují kvalit talentovaných spisovatelů, kteří když vydají článeček, tak je to radost číst. Zdá se, že kvalitu doháním kvantitou, ale přece nemůžeme nechat veškeré břímě článečků na pgv na Vlastíkovi.
V pondělí 22.4.2013 byla předpověď poměrně příznivá a proto jsem se utrhl z práce co nejdřív to šlo a kolem 13:45 jsem byl na Pěčíně. Zrovna když jsem přijel, tak startoval Brába. U svých hadříků něžně rozložených po zemi poskakovali další piloti – Jana K, El Presidento a Rumburak kochaje se čerstvým Ozónem. Ve vzduchu bojoval Macek s Lukášem a z lesa se po čase vynořil Zbyňa.
Počasí vypadalo nepřesvědčivě, tak jsem se do vzduchu nehrnul a chvíli jsem zevloval. Brába dlouho bojoval směrem k Telči a já jsem si ke stratu vybral z taktického hlediska samozřejmě nejblbější okamžik, všude stín a nic nenaznačovalo, že se to bude lepšit.
Po odepnutí jsem zariskoval a vydal se nad les, kde jsem doufal ve stoupáček. Kdyby se nedostavil – šel bych pěšky ke startu. Velmi pozvolna to tam přizvedávalo a já se nechal pomalu unášet směrem na Telč. Jakmile jsem se dostal za Telč – pořád jsem driftoval a doufal, že má trpělivost bude odměněna a taky že jo. Prvně jsem zkusil, jestli nedá nahřátá Třešť, ale nějak nemám dobré zkušenosti s nadlítnutím nad město a nalezením stoupáčku. Proto jsem brzy vzal Třešť bokem a doufal, že něco najdu. Najednou jsem si všiml, že kousek přede mnou točí dva čápi a káně v krásném stoupáku. Vydal jsem se pod ně a měl jsem co dělat, abych se v prvním hezkým stoupáku za ten den udržel, protože jsem stále fascinovaně koukal, jak to ti profesoři dělají – čápi prostě umí. Jihlavu jsem měl na dokluz a valil jsem dál směrem na Šacberg. Tam se ještě povaloval na sjezdovce sníh a já měl vyhlédnutou záložní přistávačku vedle přivaděče – zaplať Termoska, že kopec dal a já mohl valit přes dálnici, protože kdybych musel přistát, tam, kde jsem to měl vyhlídnutý, tak by to nebyla žádná hitparáda, jak jsem zjistil, když jsem se vracel okolo stopem.
Mraků
přibývalo a za dálnicí jsem potkal dva
větroně – Brába potom říkal, že měli
asi
závody. Stoupání ale sláblo
a nad Štokama jsem se musel rozhodnout, zda letět
na jistotu do Brodu a tam přistát kvůli prostoru TMA
Čáslav nebo to tlačit víc
na Přibyslav pod totální dekou do
stínu a kdyby se to podařilo skočit, mohl
bych pokračovat dál. Druhá varianta
vyhrála a já byl za chvíli na zemi - můj let 58 km je ZDE.
Sbalil
jsem křídlo, zkusil jsem zavolat Honzovi K, jestli
by mě nepřiblížili, ale
prej že je s kurzíkama daleko ode mě. Tak jsem zavolal
Rumbimu, ten sedl do
auta a protože prej měl čas, tak si udělal výlet a jel mi
naproti.
Já
jsem začal stopovat a světe div se – asi třetí
auto mi zastavilo. Nějaká
sympatická paní jela do práce do
Čepra, a že mě popoveze 3 km do vsi – super.
Tam mi zastavila další slečna, a že jede ke
koním a tak mě sveze taky 3 km do
další vesnice. Za tou mi zastavila
dodávka s pracantama z ČB – ti
mě
popovezli do Štoků a tam jsem chytil nějakého
padáčkáře z Velmezu – ten mě
svezl na motorest za sjezdem na dálnici. Povídal,
že na Pěčíně byl asi 2x lítat,
ale že už 2 roky nelítá. Neznáte ho
někdo? Sečteno podtrženo – 4x stop a ujeto
celkem 15 km – no není to paráda? A
normálně mě nikdo nezastaví jak je rok dlouhej
– skoro se začínám bát, že
jsem si stopovací štěstí vybral na
pár let dopředu.
Když
jsem seděl v motorestu a dával si kofolu
– všiml jsem si Bráby, jak
valí
s batohem na přivaděč - jeho let 72 km je ZDE. Pískl jsem na něj
– poseděli a za chvíli byl pro nás
Rumbi. Brábu jsme hodili domů a protože bydlí
kousek od mojí výborné
kamarádky
Aničky – stavil jsem se na 5 minut jí pozdravit a
domluvit se, kdy přijedou na
návštěvu. Pak už jen krásná
cesta domů, v Pivovarským dvoře jsme dali s Dančou
večeři, pokecali jsme o lítání a
tradá domů.
Na čtvrtek 25.4. byla taky krásná předpověď a já si nesměle myslel na fajuli Dačice – Jemnice – Slavonice.
Protože jsem ale trubka a zase jsem si nevzal dovolenou, mohl jsem na Pěčín přijet před 14:00 a chytil jsem se až na druhej vlek, takže pozdní start po 15 hod. To už byli všichni na přeletu a na Pěčíně byl jen Rosťa, Václav, Láďa co přijel se mnou a pak přijel i Peťásek L. Václav se po startu jako obvykle zvedl a vozil se. Ve vysílačce jsem slyšel, jak se Tom s Charlesem domlouvají na triangl a že jsou někde u Třešťe. Boeing se vrátil odkudsi a ve vzduchu jsem ještě spatřil Vaňouse, kterej to pustil za Bábu.
Já jsem se po druhém vytažení zařadil pod Boeinga a nastoupal jsem na přeskok k Bábě.
Mraky byly nepřesvědčivé – rychle se rozpadaly a pod náma se proháněly stíhačky. Proto jsem si stanovil cíl nenarušit žádný prostor (v pátek jsem se od Rumbiho dozvěděl, že prostory byly vytelefonovaný a letět se tam mohlo), přestože, jak na potvoru, byly krásný mraky právě na severovýchod od Pěčína.
Skočil jsem teda k Jemnici a věřil hnědým polím, která, zdá se, nosila. Před Bítovem jsem dotáčel a všiml jsem si u země modrého křídla, které vypadalo na přistání. Myslel jsem si, že je to někdo ze Všechova a vůbec jsem si nevzpomněl, že by to mohl být Rumbi, o kterým jsem ten den vůbec netušil, že je ve vzduchu. Jediný, co jsem věděl, že Vlastík přistál kdesi za Znojmem. Před Znojmem jsem chytil krásný stoupák a tušil jsem, že bude pro ten den asi poslední – přede mnou už jen modrá díra a já točil poslední chmurku v širokém okolí. Celou dobu se mi do vysílačky nikdo neozval (používám PMR a to už asi není v módě) a najednou Vaňous prej kde jsem. Řekl jsem mu, že mám Znojmo na dokluz, ale že na něj nemám čas neb točím, tak se snad neurazil, protože se potom už neozval.
Je to nádherný přistávat na sklonku dne s pocitem, že jsem využil co šlo. Takže pokochat se Znojmem ze shora.
Na poslední chvíli změním plán přistání na letiště a sedám po 3 hodinách na zem. Můj let 59 km je ZDE.
Místní piloti
zrovna parkovali letadla a byli moc vstřícní.
Dokonce mě nechali zavolat
z jejich mobilu (můj krám se zasekl)
Láďovi, kterej už byl na cestě
(poslal jsem mu ze vzduchu sms, že dám Znojmo). Na
Láďu jsem počkal u silnice na
Hatě. Ten den se mi nechtělo honit rychlost apod., stejně bych to za
těch
podmínek, co byly, neuměl a tak jsem si celý let
užíval krásné výhledy a
hladké
stoupáky.
PS: Když
se Macek vrátil na start a řekl, že
už
nepoletí, že to stojí za prd, málem
jsem uvěřil. Ještě že počasí neumím a
proto
jsem neztratil naději a letěl. Bylo to moc pěkné, a jak
říká Brába: když ti
poprvé pípne vário – už
seš na přeletu.
PPS:
škoda že jsem nevěděl o vytelefonovaných
prostorech – bylo by to snažší, takže
pro příště i když je na netu prostor zapikanej
– vždy raději zavolat a ujistit
se (stíhačky si stejně lítají, kde se
jim zlíbí).
PPPS:
veliká gratulace k Rumbimu super
plocháči 84 km - jeho let je ZDE – už jsem nevěřil, že se
vyzvedáš.
A těším se na tvůj článeček!