A 14.4.2013 k nám na Pěčín dorazilo jaro a tudíž i letové počasí. Sraz byl ujednán v 11:00 u drátů. Já jsem se od samého rána tak moc těšil, že sem pomalu nemohl dospat, lítal sem po baráku jak smyslu zbavenej, chvíli sem si prozpěvoval, hned zase hystericky plakal – no prostě vyhlídka na to, že zaženu absťák ze mě udělala blázna. Každopádně ráno rychle na poslední chvíli dobít přístroje, sbalit hadry, cajky, zapomenout vysílačky a šupajdá na Hříšnici.

Když sem přijel, tak na místě už byl Lukáš s Peťou, takže se mnou nás tam už bylo 5 a to je slušná účast nemyslíte? Chvilinku po mě v pravidelných pětiminutových intervalech přijížděli další nadrženci a za chvíli se v dáli objevil i Žluťák, takže bylo jasno – lítat se bude. Miloš přijel s kindroušem a testoval nově vyrobenej odviják. 

Zbyňa si pořídil Impresku a s Vaňouskem na místě přehodili záložku a Zbyňa z toho byl tak perplex, že když si začal chystat křídlo, tak rozbalil Romanovo a vůbec mu nedošlo, že má jiné barvy, na což byl ovšem mou maličkostí upozorněn už při rozbalování (ale prej to je OK a ta vyšicovaná oranžová se jmenuje GOLD). Až když uviděl nalepený číslo na odtokovce, pojal drobnou pochybnost a pátral tedy po svém mazlíku. No a když ho našel, to bylo slávy, jedno oko nezůstalo suchý.

Já sem udělal Miloškovi 1. testovacího letce a musím na jeho vlek pět samou chválu – nehoupe, vejšky na rozdávání, prostě pohodička – ale měl sem nařízeno přistát a poslouchat se musí, takže dolů (stejně sem nic kloudného ve vzduchu nepotkal) a čekat na další start.

Mezitím se k nám po obloze od západu sunula vysoká oblačnost a hodně se to slévalo, ale startovalo se pořád.

První, kdo se zachytil, byl Lukáš, krásně dotočil nad Bábou a mazal k Jemnici – kde vlastně přistál ani nevím. Po něm se dlouho nikdo nechytal – pokud nepočítám, jak se Boeing chytal za vlasy, když se s ním utrhlo lano při vleku. 

 

Pak se nachystal Zbyňa a Víťa mu nadělil megakosmos, takže rovnou na Bábu a tradá dál. Po něm šel Vlasta a já a to samé – hodně vejšky na vleku, tak rychle ke kopci. Tam to nosilo pěkně, jen Vlastík byl stále víš a dál, tak sem se ho snažil dohnat – za Bábou to chvíli vypadalo, že sednu u Budíšek, ale nakonec sem se vydrápal, ale Vlastíka jsem už neviděl. Jen sem zpozoroval asi Vaňouse, že sedl u silnice. Pelášil sem pod tou dekou dál, ale jakmile sem dotočil 1900 AMSL, tak začali takové sněhové krupky a velká zima. Vzhledem k tomu, že lítám bez brejlí a navíc sem na startu dost nahlas zařval, aby to mladej Termoska slyšel, že si neberu podvlíkačky, že si chci polítat – tak pocit chladu nedal na sebe dlouho čekat.

Vlastu sem neviděl, vysílačku sem neměl a tak sem letěl po větru dál (plán byl aspoň Znojmo). Když sem se blížil k Vranovu a viděl sem rozhlednu, říkal sem si, že když to nepůjde, tak přistanu a potěším maroda návštěvou, ale potom sem se stejně dozvěděl, že zůstal v Brně. Taky sem si ale vzpomněl, že každej, kdo tam letěl, tak básnil o super termice, takže jsem věřil a letěl dál.

Nad Rumbim sem chytil super šprajc kolem 4-5 m/s, ale ouzonkej. Tak sem začal utahovat a točil sem, co to šlo a pak to přišlo. Křídlo mi zmizelo za hlavou, řidičky vyměkly a ruce instinktivně vylítnuly nahoru, jenže to si to milej Orbitek nesymetricky pelášil kamsi pod sedačku v navíc ne moc pěkné situaci, kdy sem měl překřížené šňůry – takže razantní a velmi krátké přibrždění, křídlo zas zmizelo za mnou a já jen čekal, kde budu chytat ten předstřel – ten samozřejmě přišel, ale křídlo už bylo srovnané, takže bez problému zachytit, 5 hlubokých nádechů a zpátky hledat stoupák – bohužel sem už to silné jádro nedohledal. Křidýlko se během těchto tanečků zachovalo vzorně, takže sem mu poděkoval a mazal dál.

Blížil sem se do oblasti rozlehlých lesů a protože dost foukalo a nechtěl sem se moc tlačit k Rakousku, letěl jsem raději s jistotou lepšího přistání a taky že mi bylo hned dopřáno. 

Když sem přišel až do Olbramkostele, v tu chvíli přijel Láďa a valili sme pro Vlastíka, kterej se dostopoval až do Jemnice. Tam nám zavolal, že ho vzal z Morávek Rosťa z Jemnice a že čeká u něj. 

Když sme přijeli, tak nás pozvali na čaj a fantastický buchty a Hanka nám ještě dala výbornej guláš, prostě servis jak v pohádce.

Poté volal Láďovi Míra, že sedí v hospodě a ať se tam stavíme, že s ním musí něco vyřídit. Tam Láďa z rukou pana prezidenta převzal tajemnou obálku (tipuju, že tam byly nějaký ty notičky, protože byla nadepsána „Pro Elišku“).

Ještě sme chvíli žvanili a probírali den, plánovali sezónu a tak. Ambicioznější piloti si pořídili placičky na XCTrack a myslím že by nebylo na škodu, někdy udělat třeba v Jersicích školení, co vy na to?

Pro mě byl ten den jako vysvobození – konečně sem se dočkal jara a to počasí mě nádherně nabilo a necelý dvě hodinky ve vzduchu na první lítání přišly k chuti. Snad už nám to počasí zůstane a budem si moct užívat lítání a věci okolo plnými doušky.

Moc pěkné to bylo