Naštěstí Miloš potřeboval vyzkoušet nový odviják a tak nás i pár vytáhnul.



Možná by nebylo od věci, kdyby se dala dohromady další partička a taky si jedno lítání zařídila.




Při prvním vleku jsem vůbec nic nepotkal, alespoň jsem zase JZDákům nafotil bioplynku. Už je asi i dokončená.



Dorazil i Václav, takže musí být letovo!



Lukáš už byl na přeletu, teď se daří Ivanovi, přede mnou letí Zbyněk a pak já.



Zbyňkovi to asi moc práce nedalo a zvedá se, já se chvíli mořím před a nad Bábou a váhám, mám-li to zkusit dál.




Mraky se jen slévají, sluníčko nevidno, ale zpátky proti větru to moc neletí.



Zkusím to tedy za kopcem u Budíškovic.



Zvedám se! Zbyněk to o kousek dál točí s větroněm.



Konečně pěkný výtah!



Dole přilítá Michal, z mého pohledu hobluje zem. Ale drží se a nepřistává.



Už mám přes 1,5 km nad startem a potkávám základny. Musím pryč.




Míjím Jemnici. Michala už nevidím a vysílačku nemá. Asi už přistál.



Dál je stále všechno zatažené, naštěstí to občas i tak stoupá.



Ve vysílačce se neozývá ani Zbyněk, vidět taky nikde není.





 



Tak si tak pěkně zevluju a fotím lesy. Dnes se mi obzvlášť líbí a hlavně, že to nad nima alespoň trochu chodí.










Tady se rozhoduji, poletím-li jižně a dál od civilizace, nebo severněji kolem hlavní silnice. Takže středem nad les a uvidím.




Pak to stočím severněji nad fotovoltaiku, snad bude dávat.



Jo jo, dávala, a nejen elektriku! Pěkně se mnou lomcovala a to mne brzo přestalo bavit. Opět to stáčím nad osvědčené lesy.



No a to asi byla ta největší blbost. Měl jsem to vydržet! Takhle jen klesám a za chvíli hledám místo na přistání.





Po 1,5h přistávám na 43. km na tvrdém suchém poli, můj let je ZDE.



V té chvíli se ve vysílačce ozve Zbyněk, že bojuje kousek před Znojmem. Říkám, že jsem taky kousek před ním, ale už na zemi.



Sbalím a dojdu do nedalekého Olbramkostela. Řízek mne nadchnul, ale zrovna dnes je zavřeno!






Opět zkouším stopa a za delší dobu mi zastavuje Rosťa, který se vrací z nějaké cesty a díky ní nemohl dnes lítat.



Hodí mne do Jemnice k nim domů. Hned za brankou mne přivítá jejich kocourek.



A za kousek dál Hanka a pak Rosťovi kamarádi. Ti ale se mnou nemluví.



Netrvalo dlouho a dorazil Michal i se svozařem Láďou. A Hanka se o nás všechny vzorně postarala!



Polévka, gulášek, buchtičky, nápoje teplé i studené co hrdlo ráčí, …. Ale souřadnice pro ostatní prý zveřejňovat nesmím!



Jo jo, pěkně jsme si to tam užili. A po cestě zpět ještě malá zastávka na dačickém letišti. Trénink skluzu letadla před přistáním.





A jak už v minulém článečku psal Michal, ještě zastávka v restauraci a pak pozdní návrat domů.