S krosnama 30.3.13

Na sobotu 30.3.13 jsem plánoval setkání, tohle jsem napsal do vzkazů –

„Co se zítra ve 13 sejít na Pěčíně a polítat s krosnama? Měl by i nějaký bezmotorář chuť si zalítat na krosně? Půjčím. Nejspíš dorazí také Dan, takže by to bylo pod kontrolou instruktora. Já vím, termika se už blíží mílovými kroky, i tak můžou na kus řeči dorazit také ti, co na motoráře stále nadávají, viď Macíku. Zájemci, dejte tady vědět.“

A dopadlo to tak, že mi zavolal jen František, Dan mi jen poslal SMS, že mu to na rozdíl od původní domluvy teď nevychází. Chtěl jsem to tedy zrušit, ale Franišek nechtěl, takže jsme se na Pěčíně přeci jen sešli. Pouze na podívání dorazil Milan, prý má rozbitou vrtuli, a Zdenek, ten prý má krosnu rozebranou na prvosoučástky. No a když nejsou žádní zájemci, naplánoval jsem dálkový přelet po větru až do Tábora. Na letišti si padáčky nebudeme při balení máčet a Zdenča byla ochotná nám udělat svoz.

Jak jsem už psal v pátečním článečku, Zdenča přivezla vánoční marokánky. Psal jsem i o tom, že mi nějak zazlobila krosna, tak mi ji specialista Milan okouknul (to zase bylo řečí) a seřídil.

Ani nevím, mám-li se vůbec pochlubit tím, že jsme se z půlky cesty vraceli pro foťák, na který jsem zapomněl, a pak už v Dačicích se mě Zdenča zeptala, mám-li sebou olej, když tedy chci tankovat u benzínky. Neměl! Podruhé se vracet nebudu, koupím ho tam taky. Neměli! Poslední záchrana byla od Františka, ten měl své už namíchané palivo, o které jsme se nakonec podělili. Milan mi natankoval a startovali jsme.

Ještě nízký rozlučovací průlet, zamávání Pěčínu a mažeme na přelet.

Tady se mi zdálo, že František letí dost nízko, co kdyby mu krosna vypověděla službu. Jemu se to nestalo, jenže mě jo!

Po 10 minutách nouzově přistávám na poli u Zadního Vydří, vypadá to na zadřený motor. Prvně mě napadá, že František v benzínu neměl olej (ale jemu to letí), anebo jestli mi Milan při ladění moc neochudil směs. František se za mnou vrátil a i když jsem mu ukazoval, ať na přelet letí sám, nechce a po obhlídce okolí se vrací na Pěčín.

V autě jsem si zapomněl obal na padáček, je pěkně mokrý a špatně se nese. Ve vsi už na mne naštěstí čeká ESA!

Vracíme se na Pěčín, kde už se schází více lidí, ale lítat se nechce nikomu.

Milan to tipuje na klikovku a že včerejší pokles otáček a výkonu už nejspíš byla předzvěst poruchy.

Ještě se chlubím s mojí novou knihou – spoustou fotek měst, většinu jsem jich už měl TADY.

Loučíme se a krosnu vezeme k Milanovi na opravu. Prý si s ní snad poradí.

A tohle do vzkazů v sobotu napsal Míra -

„Vážení kolegové, zítra tj. v neděli v 17.00 se koná v dačické restauraci u autobusáku asi tak dvouhodinová zádušní tryzna za letošní zimu, spojená s vítáním letního času a gratulacemi novopečenému otci Vladimíru Tůmovi. Vzhledem k významu celé akce věřím i ve Vaši účast.“

A se setkáním měl větší úspěch než já v sobotu. Sešlo se nás docela hodně.