Na sobotu 30.3. pranostiky říkají: „O sv. Kvirinu
je už teplo ve stínu.“ Tak nevím, nevím, nepopletl to někdo? A to prý máme
globální oteplování, přitom venku je teď u nás spoustu sněhu.
A
v pátek ráno mi ještě dcera poslala SMS:
„U
nás v noci napadlo 10 cm sněhu. Nepečte beránka, ale
cukroví. Krásné
Vánoce.“
Přeci jen už naše dospělé děti musíme taky poslouchast a tak Zdenča z mrazáku vyndala cukroví, napekla marokánky, jen ten stromeček nám chyběl. Že bych to ještě dohnal?
Ovšem ani to nám nebrání v lítání. Předpovědi nebyly nic moc, ale skutečnost občas bývá jiná.
Jak jsem venku viděl bezvětří a na satelitech od západu blížící se pěkné počasí, vyrazil jsem.
Než jsem natankoval, sbalil se a dojel na místo, rozfoukalo se. Padáčku se to asi nelíbilo, naposledy si pěkně zalítal v Itálii.
Rozfoukání snad bylo jen díky pěknému počasí a sluníčku. Počkal jsem si na horší a opravdu se pak vítr zklidnil.
I tak jsem startoval na křížák a hned po zvednutí pociťuji pěkně živé ovzduší. Předpovědi asi byly pravdivé. :-(
Jak jsem už psal v minulém díle, slíbil jsem nafotit naši novou rozhlednu u Valtínova, teď se mi to zdálo příhodné.
Ovšem proti větru to moc neletělo, navíc to bylo takové hravé!
Říkal jsem Termoskovi, ať si to houpání nechá na bezmotorové létání, nedal si říct!
Že to zvedalo nad nasvícenými lesy jsem pochopil, ale termika se mnou cvičila i nad zasněženými a zatemnělými pláněmi.
Rozhlednu asi postavili až na vršku kopce, či co, navíc před chvílí byl nasvícený a teď pěkně nafukovaný.
Jo jo, to bylo zážitků! Já přiletěl z rotorové strany a navíc se potřeboval dostat co nejníž.
Jen co se mi to povedlo vyfotit (žádná sláva), otáčím a okamžitě nabírám rychlost - přes 50 km/h. Bylo to teď takové nezvyklé!
Takže ještě Markvarec a pak zkouším točit termiku. Žádná sláva. Mám nový pultík a na přístroje nevidím. Musím si ho upravit.
Teď mne napadá zaletět se ještě podívat za Michalem. Ráno jsem mu volal, jestli nepolítáme, dal mi košem.
Lipolec a Volfířov.
Ven nevyšel ani Michal, ani Danča. Možná vyrazili za neteřinkou Éliškou, kdo ví.
Otáčím a letím domů. V té chvíli mi začíná zlobit motor. Nejde do plných otáček. Co se děje?
Navíc snos je tak velký, že musím křídlo držet pod 45 st., aby to letělo, kam chci. I tak to přes Lidéřovice natáhnu až nad Peč.
Nad přistávačku si ještě musím proti větru trochu pomoct
motorem, stále do vysokých otáček nejde. Po necelé hodince přistávám, můj let
je ZDE. A co zítra? Vyrazíme ve větším počtu? Uvidíme. Marokánky beru sebou!