Vylet na jih 1.dil 2.3.13

Boeing už 23.2. začal provokovat s výletem na jih a nakonec to i dopadlo. Odjezd na prodloužený víkend jsme si domluvili na pátek 1.3.13 odpoledne na 14. hodinu. Jirka prý má i nové a hlavně velké auto, a že si můžeme vzít, co chceme. Ovšem měl jen velké oči a z tohoto slibu musel slevit, něco jsme přeci jen museli nechat doma.

Takže jel Boeing, Míra, já a jelikož žádný místní nechtěl, Rumburak nám domluvil Tomáše z Prahy (ten přijel s malým zpožděním).

Odpoledne kolem třetí vyrážíme přes Vídeň do Aviana v Itálii.

Při jedné zastávce v Rakousku nás překvapila spousta sněhu. Nikdo se nechtěl vyfotit na vršku, tak jsem to vzal za ně.

Všechno jsem prochodil a nafotil.

Ovšem po dalších asi 200 km zjištění, že nemám mobil a nejspíš tam někde zůstal. Víceméně jsem ho odepsal, ale Boeing ještě dostal nápad a zavolal další partičce, která za pár hodin pojede taky do Aviána. Míra si pamatoval, na kterém kilometru jsme stáli, a trochu jsme popsali místo, kde možná bude. Vyfasovali mé číslo na mobil a my jeli dál až do Aviana..

Nikdo jiný v kempu nebyl a tak jsme se přivítali sami.

Byla zima, něčím jsme se museli zahřát. Svařáček na to byl dobrej!

Ráno krásný, jasný a téměř bezvětrný den.

Po chvilce přijela partička a Míra mi podává mobil. Nádhera, super, dík! Byl prý zasypaný sněhem, ale díky zvonění ho našli.

V kempu už bylo více aut a dorazili za námi i JaHovi se svou partičkou z nedaleké biofarmy, kde jsou ubytovaní.

Vzali mne sebou na ranní sletík. Měli už zkušenosti z předešlého dne, takže tandem vysadili níž a my jeli až k vysílačům.

Jenže v základnách jsme byli už před startem a navíc foukalo do zad.

Takže níž za tandemem a Janou, která zkouší nový padáček.

U startu se šikovní pomocníci vždycky hodí, hlavně tady, kde to bylo i dost příkré.

A tohle je Jana s novým mazlíkem. Honzo, nežárlíš na něj?

Pěkný sletík, čím zkušenější pilot, tím déle se udrželi, už to trochu chodilo. Můj let je ZDE.

A tady jsem se seznámil s Bárou, pamatujte si ji, v dalším díle se dozvíte více. Tak sbalit a hurá na kopec!

Už to chodilo lépe a i dostupy se zvyšovaly. Tady máte spoustu fotek.

Přeskok dále na západ.

Z místní americké letecké základny bylo slyšet startující letadlo, vidět díky mlhovině nebylo. Blíž na focení nepřiletělo, škoda.

Kousek jsem se musel vracet a opět se vyzvedat. Nalítnul tam i Boeing, upadla mu třetina křídla a né a né ji narovnat.

Vyfotit jsem to už nestačil, ale trochu mi vzal elán. I tak jsme letěli zase na západ. Po chvíli mi oba foťáky, které jsem měl po ruce, vypověděly službu, třetí jsem v té chvíli z pultíku už nevytáhnul!

Já to otočil zpátky dříve, přeskočil zpět, u vysílačů nabral výšku a místo plánovaného přistání jsem to ještě natáhnul kousek na východ. Žádná sláva to nebyla, ovšem návrat byl o dost horší.

Vyjde to, nevyjde, mám to stočit dříve do údolí? Kousek přede mnou se někdo zvedal, takže mě musí taky. Ale né, Termoska se na mne vybodnul. Honem panika, všude spousta stromů, silnice, já mám velké opadání a tak s tím raději prasknu po větru na jediný malý plácek. Já dobrý, ale křídlo si zaletělo až za stromky a všechny šňůry si nechalo na nich! Půlka si dala říct, ale druhou jsem musel odvázat z mailonek, jinak bych tam asi byl ještě dnes. I tak to trvalo dost dlouho. Můj let je ZDE.