Od Michala: Cože – MOTOR???
Takže to vezmu pěkně popořádku. Už delší dobu mě Vlasta přesvědčuje, že mi půjčí krosnu, abych si vyzkoušel, jaké je to odkvedlat do vzduchu za pořádného rachotu. Dlouhou dobu jsem se dokázal vymlouvat, ale v sobotu použil argumenty nejsilnější a hlavně naprosto v rozporu s dobrou morálkou využil mé chvilky slabosti, kdy se moje duše svíjí v křečích abstinenčního příznaku a slíbil jsem mu, že teda v neděli vyrazíme. Jistě si říkáte, co jsem se to pomátl, ale což nikdo neznáte ten pocit, když hned po přeletu za Váma Vlasta přijde, chvilku si o něčem povídáte a najednou odcházíte s pocitem, že jste mu slíbili článeček, což by jste samozřejmě v běžném duševním rozpoložení nikdy neudělali.

Od Ladi: Motor vs. Nemotor(a)

Před pár dny se na diskuzi objevil vzkaz od Dana, který vyvolal docela zajímavou diskuzi motorové a nemotorové části paraglidingového nebe. Motorem nepolíben jsem diskuzi sledoval a přemýšlel, jaké to vlastně je s tím motorem na zádech. Je tomu už delší dobu, co jsem s Vlastou ze zvědavosti prosvištěl několik otázek ohledně motorového létání. Dostal jsem i nabídku na zkušební let, ale nikdy nebyla vhodná situace, kdy bychom dokázali sladit volný čas nás obou a k tomu nevyzpytatelné počasí.
V sobotu jsem se jako vždy náhodou vyskytl u Kozleeka na „novo“stavbě, kde jsem se potkal i s Vlastou, který ten den zřejmě neunesl létací absťák a vyrazil s motorem provětrat hadřík. Buďto měl setkání s námi připravené dopředu, nebo to s námi opravdu tak umí, ale dostali jsme s Kozleekem nabídku na nedělní zkušební let s motorem na Pěčínském nebi. Opravdu nevím, jak nás zpitoměl, ale nedělní účast jsme za podmínky příznivého větru přislíbili. No co, alespoň budu vědět o čem ti „kvedláci“ mluví a pak taky zkusit se má ledacos.

Od Michala: Každopádně dal jsem slovo a navíc jsem v tom nebyl sám – Laďa přislíbil také aktivní účast, což jsem kvitoval s povděkem, neboť pocit společné viny tíží méně. Vlastík sliboval super ideální počásko, 3 m/s + jasno, což se také bez výjimky vyplnilo.

Od Ladi: V neděli jsem měl dopoledne ještě nějakou práci a úplně jsem zapomněl, co nás vlastně čeká. Naštěstí mi to Kozleek dopoledne připomněl a tak jsme před 12hod vyrazili na Pěčínské Monte Kompostino.

 

Od Michala: Takže v 11:50 nervózní přešlapování před domem, tam mě nabral Laďa a už jsme pelášili na louku doprostřed pěčínského kotle. Vlasta už tam byl a připravoval fléru, my jsme se mezitím pořádně oblékli a jali se hltat jeho každé slovo, aby jsme riziko rozemletí jeho vrtulky snížili na minimum.



Od Ladi: Krátce před námi dorazil i Vlasta a chystal nám už západní runway. První krok předletové přípravy byl vzhledem k mrazivému počasí navrstvit všechno možné funkční i nefunkční oblečení a to v co možná nejkratším termínu. První úkol jsme měli za sebou a tak nás čekala předletová instruktáž jak se co dělá a jak by mělo vše probíhat.



Od Michala: Vlastovy instrukce byly jasné, jen to nejdůležitější nám neřekl – bez úsměvu to nepůjde. Jako první jsem šel do krosny já a poté co jsem si vyzkoušel zvednout tu tíhu na zádech ze země, zvednout křídlo nanečisto nad hlavu, a už tu byla očekávaná chvíle startu.

Od Ladi: Nebylo na co čekat a během chvíle byl Kozleek přivázán v sedačce. Následovalo pár zkušebních startů tzv. na sucho a pak už první opravdový start s vrtulí.




Od Michala: Nervíky mi pracovaly, už když jsem zahříval motor a uvědomoval jsem si tu sílu, která mě tlačila do země, když jsem dal plný plyn. Vlasta signalizoval jak návodčí v TopGunu, že je vše ideální a já musel startovat. Zvednout jeho Streama šlo lehce, křídlo nad hlavou srovnané, takže přidat plný plyn a nezapomenout utíkat. Než jsem si tohle všechno promítnul, tak mě tah vrtule po 4 krocích odlepil od země a já si užíval tu sílu, co mě rvala nahoru.



První, co mě zarazilo, ale na což jsem byl taky předem upozorněn, byla gyroskopická či jiná síla vrtule, která stále stáčí křídlo doprava a proto je nutné stále korigovat směr levou řidičkou.



Nabral jsem výšku cca 500 AGL, ale tam už foukal vítr, že jsem stál na místě, takže zase sklesat dolů, udělat pár nízkých průletů kolem fotografů a cca po 25 minutách přistát. 






Na zemi mě přivítala moje rodina s Dančou – prej se přišli podívat, jak mi to půjde.



Nezdržovali jsme se a hned jsme nachystali křídlo Laďovi, aby mohl letět. Ten své zážitky popíše ve své části článečku. Já jsem se na zemi přivítal s FrantouL, Milanem a Danem, kteří také přijeli provětrat krovky.




Od Ladi: Start s optimálním větříkem se Kozleekovi vydařil na jedničku a pak už následovalo pár zkušebních zatáček, průletů a krásné přistání tzv. na baletku.Mezitím dorazilo i pár dalších motorářů FrantaL, Dan a Milan, takže se s nima rychle pozdravit a hurá do stroje. 



Opět pár zkušebních startů bez motoru a pak už můj první start se splašenou vrtulí za zády. Start se v rámci možností povedl a já se najednou ocitl ve vzduchu. 




Nastoupal jsem cca 300m a po předchozí domluvě s Vlastou jsem vyrazil na Dačice. Konečně si je budu moci prohlédnout z blízka a dokonce zasněžené. Upřímně je možnost volby trasy pro mě jednou z největších výhod motorového paraglidingu. 300m nad zemí už docela foukalo a tak mi cesta k Dačicím zabrala pár minutek. Držel jsem výšku a za chvíli mi bylo jasné, že jediné, co jsem při navlékací disciplíně podcenil, jsou rukavice a boty. Konečky prstů začaly postupně promrzat, ale absťák byl mnohem silnější. Když jsem byl u Dačic, zapomněl jsem na všechny omrzliny a začal se kochat. Prohlédl jsem si to, co jsem ve svém kraťoučkém padáčkářském životě chtěl od začátku a po větru upaloval zpátky na Pěčín. 



Pár poznámek od Vlasty: Není už na krátké kalhoty přeci jen chladno?



Dan nám předváděl pěknou pilotáž. Tady je zatím alespoň krátké video ode mne - klikni ZDE.



I František vypadal po přistání nadšeně.



Konečně se do toho dal i Milan.





A konečně zase něco od Ladi: Cesta zpět už utekla velmi rychle a tak jsem ještě provedl pár cvičných průletů a rozmýšlel přistání. Vlastně pokud by bylo v nádrži dostatek benzínu, asi bych nad pěčínským políčkem kroužil ještě dneska.




Nasbíral jsem odvahu a s vypnutým motorem jsem se docoural na přistání. Šťastný jako blecha v kožichu bernardýna jsem byl zpět na zemi, pomalu rozmrzal a dělil se se všemi o své první pocity.




Od Michala: Láďa poletoval dýl jak já a já jsem mezitím kývl, že si to ještě jednou zkusím, abych se podíval nad Dačice. Mezitím Dan blbnul nad zemí, a že mu to šlo! Když Laďa přistál, zase jsem do krosny skočil já, ale mezitím se změnil vítr na boční a pak ustal úplně, takže start už nebyl zadarmo. Na první pokus jsem nedokázal zvednout křídlo rovně nad hlavu a musel jsem opakovat. Podruhé mi vyklouzlo ovládání plynu z ruky a nemohl jsem zavčasu přidat plyn, takže až na 3. pokus jsem byl odstartován systémem „ass touch and go“ – kdo neběhá, ten neletí.




Nad Dačice jsem letěl společně s Milanem, ale už 400m AGL foukal vítr, že jsme pomalu couvali a tak jsme museli letět na hranici přípustné výšky, aby jsme se někam podívali. Zato zpátky to odsejpalo. 








Po přistání jsme dali čaj, pokecali a hlavně jsem obdivoval, jak to Danovi rychle lítá. Mezitím Vlastík taky neodolal, sedl do toho a na 15 minut letěl blbnout s Danem nad led na rybníku a udělat pár fotek. Pak už jen pobalit věci a hurá domů.



Od Vlasty: Já dnes své létání neplánoval, ale když mne popíchli, že nemají žádné letecké fotky, že nic nefotili, musel jsem. Ani jsem se nepřevlíkal, jen si vzal helmu a rukavice.





Jenže udělal jsem jen pár fotek a došla mi ve foťáku karta. Asi jsem dole moc fotil! Když jsme si pak zaletěli nad místní rybník a Dan dělal za letu nohou čáru na ledu, mrzelo mne, že nemůžu fotit. Taky jsem to zkusil. Po chvíli jsme přistáli zpět a pokecali.
Od Michala: Ještě před odjezdem jsme našli na poli něčí lampionek přání, takže přiznejte se přátelé, kdo si to přál, aby ho „ten novej mazlík pěkně nosil“?


Od Michala: Za sebe musím říct, že to byl super novej zážitek, určitě pro mě vždycky bude hlavní lítání na volno, protože to splňuje to, co od lítání čekám – klid, volnost, dobrodružství, výzvu. Ale motorové lítání má taky svoje kouzlo – vždyť těžko zahnat absťák v zimě jen u netu a kdo nepojede na výlet v zimě do teplých krajů, tak do jara má utrum. Taky si dokážu představit, že dálkové výlety v létě ve stylu „podívat se s někým společně někam dál a druhý den zpátky“ musí bejt super a nebo pro mě nejlákavější myšlenka – tandem nad inverzí či za podvečerního západu slunce musí bejt pecka.

Takže co jsem si to z té krásné neděle vlastně odnesl – super zážitek s kamarády, otevření nového obzoru a krátkodobé zahnání absťáku. Podle mého názoru je PG a PPG naprosto odlišný druh lítání s podobným náčiním a každý má své kouzlo a je na každém, co si z toho vybere. Závěrem bych chtěl hlavně PODĚKOVAT VLASTOVI za to, že nás dokopal vyzkoušet si motor, umožnil nám polétat a beze strachu nám půjčil své vybavení. PĚKNÉ TO BYLO

Od Ladi: Konečně tedy mohu trošku posoudit rozdíl v motorovém i volném létání. Každé má podle mě své výhody, osobně mi zůstává blíže volné létání. Nicméně motorová alternativa v době, kdy termoska odpočívá, aby znova nabral sílu, je velmi příjemná záležitost. Krásně jsme si neděli užili a nezbývá než poděkovat Vlastíkovi za zapůjčení své techniky a především za seznámení s motorovým létáním.

Shrnuto a podtrženo slovy klasika: PĚKNÉ TO BYLO!!! Moc pěkné a už se těším na jaro ;-)

A ještě od Vlasty: Takhle to vypadalo při návratu domů a takhle o 2 hodinky dýl. Vyšlo nám to náramně!


Kozleek, Laďa a Vlasta
http://www.pgv.cz/