Tento týden jsem měl odpolední směnu. Tedy myslím v práci. Už ve čtvrtek jsem litoval, že jsem se nemohl vydat do luftu, ale měl jsem jiné rodinné povinnosti. Ale v pátek – to byl den. A za další, bylo potřeba prověřit opravenou krosnu, u které se mi zlomil rám při pádu z držáku na autě při výjezdu na kopec František u Želetavy – viz odkaz ZDE. Specialista - svářeč hliníku spadnul ze střechy a vyřadil se z činnosti na půl roku a tak jsem hledal další odborníky. Našel jsem je rovnou v Dačicích ve firmě VNP pana Kabelky. Za směšný peníz mi to svařili do druhého dne. Díky hoši. No a když už jsem to měl rozebrané, tak jsem přidal přídavnou nádrž, abych měl taky těch 12 litříků jako ostatní a nemusel tankovat uprostřed přeletu, když ostatní letí vesele dál. A jelikož nemám Gripena, abych mohl dotankovat za letu, tak na to tankování jsem musel přistávat a výběr přistávačky není vždy optimální, protože si nemůže člověk dlouho vybírat, kam sedne. Když už jsem dělal úpravy, tak jsem úplně předělal i nosič krosny na auto, aby mi krosna zase neupadla. Také už nějaký čas slibuji dceři, že jí vyfotím jejich nový dům, aby si mohli zařadit snímky do stavební kroniky. A včera (v pátek) byl přesně ten den KDY TO ŠLO! V 10.00 jsem vyrazil na místní letiště, vítr přesně na komoru, slunce ve tváři. Prvně pár opatrných zakroužení nad letištěm, jenom pro kontrolu, co kdyby náhodou nějaký šroubek či smítko a podobné drobnosti byly v nádrži po prošlých opravách. Vše OK.
Tak jsem létal po okolí i nad Macíkovu firmu jsem zaletěl, abych mu připomněl priority, ale nikdo se na nádvoří ani neobjevil. Třeba se jenom kouknul z okna a řekl si to známé přísloví: Všechno je dobré, jenom to zlato, to se třpytí. Nebo tak nějak. Pak na TRW, kdyby třeba Miloš byl v práci. Měli zrovna polední pauzu a nádvoří bylo plné lidí a někteří i mávali. Dokonce se našel i človíček, který se zašíval na střeše haly a měl tam asi pěknou opalovačku.
Zaletěl jsem nafotit ten barák a potom poškádlit naše profi hasiče. V čele s velitelem Kozleekem utvořili na nádvoří slavnostní útvar a na pokyn velitele zamávali. Jestli také sborově volali HURÁ, to jsem v hluku motoru neslyšel.









U foťáku mi samozřejmě došly baterky, tak jsem fotek moc neudělal, nejsem žádný paparazi a dva foťáky nevozím. Nicméně den jako malovaný, motor si předl jako koťátko, pohodička. Blížilo se poledne, termika už také slušně fungovala, ale využít ji bohužel neumím, tak jsem raději přistál. To se potom jde do práce s jinačí náladou a elánem. No a když už jsem v té práci byl, tak kolem čtvrté zvednu oko a vidím Vlastu, jak si to krosní nad městem. Ani jsem mu to tentokrát nezáviděl, protože jsem tam byl taky. A kdo už neměl dlouho ten náš hadr nad hlavou a jestli už jste to vydrželi tak dlouho, tak to ještě ty čtyři měsíce vydržíte a jaro je tu cobydup. A slova ABSŤÁK apod. sem už nepiště. Je mnoho takových, co se ze závislosti vyléčilo úplně :-) . Navečer jsme si s Vlastou zavolali a hádejte, co po mně chtěl?? Tentokrát výjimečně článeček. Nemusí prý být ani moc dlouhý, pár fotek atd. Tak tady ho máte. A jak se to říká na konec? Nemohu si úplně přesně vzpomenout. Což takhle: PĚKNÉ TO BYLO!

FrantaL
http://www.pgv.cz/