Pecin 20.9.12

Ve čtvrtek 20.9.12 se dělalo hodně mraků, dost foukalo, a navíc jsme díky vojenskému cvičení měli hodně omezené prostory.

Na druhou stranu to byla výhoda, protože se nedalo lítat na Všechově a tak JaHovi přijeli k nám. My měli odviják nepoužitelný.

Jana se pochlubila s novým padáčkem, tady ho zkouší poprvé.

Honza využil příležitosti, kdy Jana měla něco důležitějšího, a zkusil si ho taky.

Jana letěla první. Díky silnému větru se raději přesunula až ke stromu, napoprvé se nechytila.

Já zůstal tady, měl jsem vše vybalené. Honza mi půjčil vysílačku a vysadil mne rovnou ve stoupáku. Paráda! Základna byla hned.

Ještě jsem se snažil počkat na Janu, ale dole měli nějaké problémy a tak se zdrželi. Vyrazil jsem sám.

Bítov

Chtěl jsem letět po levé straně Vranovské přehrady, ale mraky a vítr za mne rozhodli jinak.

Ale co teď? Přede mnou velké lesy, tam si netroufnu, a buď to stočit víc do Rakouska, kde mne brzo zastaví Vídeň, nebo to stočit zpět do Čech. Vsadil jsem na druhou variantu.

Takže vyzvedat se co nejvíc a skočit.

Jenže letím do velké modré díry a rychlost na boční vítr taky není nic moc.

Tak co? K dalším mrakům nedoletím a tady kde mám hledat?

Nikde ani mráček, ani termika. Jak je to možné? Doteď to tak pěkně fungovalo!

Na přistání jsem si našel plácek mezi spoustou slunečnic. Termoska se teď začal snažit, ale hnal by mne do lesů. Vzdal jsem to.

Můj let je ZDE.

Zimní rukavice jsem použil po dlouhé době, dnes se opravdu hodily. Brrrr, to byla zima! A mraky najednou všude naskakovaly.

Udělal jsem si pěknou procházku a nad hlavou mi proletěl Víťa. Já šlapal přes hodinu, než jelo první auto. Naštěstí mne vzal sebou.

Byl to nějaký motorkář a porovnával naše záliby. On je prý v nemocnici každý rok, jen letos to fláká. Zajímavé. Dovezl mne do Znojma na autobus. Při čekání vidím, že pod mrakem se vozí Edler a vypadá to s ním móóóc nadějně. Víťa seděl někde za městem a Honzovi asi záviděl stejně jako já.

Autobus mne dovezl do Želetavy, kde jsem už byl na odvozu domluvený s Milanem. Po cestě jsme ještě potkali JaHovi. Vrátil jsem vysílačku a trochu jsme pokecali.

Když jsem se pak doma díval na mapu, naznal jsem, že jsem asi měl letět dál a zkusit to stočit zpět do ČR až před vídeňským TMA. Ono kdyby .... Ale kdo ví, po bitvě je každý generál.