Ukážu Vám pár foteček z naší letošní Expedice TATRA 805 kolem republiky a po ultralajťáckých letištích. Letos jsme pokračovali Karlovarským krajem a že bylo na co koukat. Poděkování patří klukům z Hor u Karlových Varů \díky Karle a Milane\, kteří nás přichýlili na jejich letišti, klukům z Chebu,  kteří nám   místo taky poskytli \nakonec jsme jej nevyužili, protože jsme si  dali pivo na nedalekém koupališti a tak už jsme museli zůstat tam\. Zklamání převeliké bylo v Mariánských Lázních - letiště  zavřené, oproti tomu, jak jsme tam byli před třemi lety, mrtvo a pusto.Takové krásné letiště se zajímavou minulostí. Snad to není definitivní. Letiště Kříženec u Plané jsem zaznamenal pozdě. Jak já Vám kluci, co máte letiště kousek od domu,  to závidím a přeju! Měl jsem možnost zažít u kluků v Horách tu pohodu pod barevnými křídly rogálek a znovu jsem si uvědomil, jak křehké, ale důležité, jsou dobré vztahy mezi klukama  na těchto plochách. Na těchto letištích se měří více prací než penězma a práce bohužel nemá vždycky  pevný kurz. Ale jde to. 

Všem ale doporučuji Karlovarský kraj  navštívit, měl jsem  ho  v sobě zafixovaný z dob za totáče, když jsem tam jezdil na motorce za kamarádama na vojnu. Bečov nad Teplou, Loket, Aš, Františkovy Lázně. V Karlových Varech jsem zašel na letiště Olšová vrata za Jurijem Alexejevičem. Dovolil mi, abych  se s ním a s mojí tatřičkou 805 vyfotil. Moc toho ale nenamluvil. Stále ukazoval ke Karlovým Varům, jako by tam někoho znal. Tak jsem mu alespoň poděkoval, že byl u mojí kolíbky \když jsem jel z porodnice, on startoval ke hvězdám\ za to, že mi dal  do ní kus leteckého skajtexu a asi i motor z trabanta.

Všem doporučuji  navštívit muzeum AirPark pana Tarantíka ve Zruči u Plzně - odkaz je ZDE a krátké zpravodajství ZDE. První muzeum, kde je na exponátech napsáno: Vyzkoušejte si, vlezte si dovnitř, potěžkejte a podobně. Velice  přívětivé. Tam jsem si snad poprvé v životě sedl za knipl mého  srdečního éra MIGu 21. Přimhouřil jsem oči, plynovou přípusť jsem posunul dopředu a... Ty, tady chybí kus plechu - na mě volá kamarád Petr, co éro oblézal ze země. Tak jsem zase stáhl plyn a rychle jsem otevřel oči, abych se trefil na dráhu. No jasně, moje základní chyba. Éro jsem si předpisově neobešel, než jsem do něj vlezl... A někdo si odnesl brzdící štít  ke chlívku, to byl ten chybějící plech. Ale byla to paráda. Žádný počítač, pilot byl pilot, co potřebuje zadek a ne hlídač pocesorů. Jo TADY Vám přeposílám odkaz na pěkné povídání MIGchala Borůvky, co zažil  právě ten zlom, když končily miginy a začínaly gripeni \jinak taky skvělá éra, ale taková utažená zatáčka MIGem 21 s rumunským pilotem na  leteckém dni v HRKR, to mi vypadl párek s rohlíkem z ruky...\

A tak když jsem venku před airparkem si sedal do své tatřičky 805ky, nechal jsem oči otevřené, místo rukou na throtl  jsem šlápl na plyn s pružinou z gauče, zatočil volantem bez posilovače, dal kvalt  šaltrpákou vedoucí skoro rovnou ke kolečkům, osm dračích hlav zavrnělo a já byl najednou spokojenej jak želva, že řídím něco, co mne ještě docela potřebuje a kde rozumím každému šroubku, každé vůli ve spoji, kde drát s elektrikou vede od šroubku A ke šroubku B, kde se mi nemůžou okna zaseknout v dolní poloze jako když se pokazí v Chorvatsku okna v elektrice. V kastlíku ploché klíče a šroubovák, to byla moje jistota větší jak jakákoliv asistenční  služba.

Za celých osmset sedmdesát kilometrů jsem se jich ani nedotknul. 

Potkali jsme zase plno chlapů, co jim tatřička rozzářila úsměv, co se k nám hlásili a vyprávěli svoje příběhy s tímto vozem z vojny. A  mě tentokrát došlo, kde se  vzala ta pověst, která tohle auto provází, že žere. Pravda, norma byla poměrně  vysoká na jízdu terénem. Na letištích, kde tohle autíčko jezdilo, však byl beton a tak tu normu vojáčci  plnili tím, že benzín, co tatřička neprojela, vyměnili  na vycházce za piva v hospodě! 


A co napsat na závěr? Že kdyby TATRA vyráběla letadlo, byl bych první, co by prodal prázdné flašky \formulka mého kamaráda Péti\ a šel si ho koupit! Takhle si asi za moji tatřičku zapnu vozík s rogálkem, křídlo fuknu na střechu a tradá za kamarády někam na letiště. Ono je u nás fakt krásně a ještě krásněji z výšky, ze které je vidět spíše to hezké. A ještě krásněji, když vyjde počasí. A to nám vyšlo na sto procent.

Ať Vám to dobře přistává!

Zbyněk
http://www.pgv.cz/