V sobotu
4.8.12
byly předpovědi jak na Kobalu, tak na Lijak nic moc a
takové nejisté. Květa s Broňou se ráno sbalili a
vyrazili lítat do Francie (taky by mohli napsat
článeček!). Všichni ostatní se domluvili na
Kobale, já se Zdenčou na Lijak
s tím, že pokud to půjde,
trochu polítám a pak pojedeme k moři a
večer domů. Slíbil jsem za tři dny
létání tři hodiny u moře, aby to bylo
spravedlivé a vyrovnané. Se všemi jsme
se
rozloučili a vyrazili.
A
hele, koho to potkáváme? Na Lijak vyrazili i Pavel z Okříšek s manželkou.
Za poslední roky ho znám jen jako motoráře a v kempu byli s jinou partičkou.
Teď Zdenča Dášu přemluvila a obě odjely na přehradu, nás tam nechali samotné.
Nejen obrazně, ale doopravdy. Více jak hodinu tam nebyl nikdo jiný, pak
dorazili jen další dva, nikdo víc. To bylo podezřelé!
Čas
mne tlačil, jak to začalo fungovat, udělal jsem chrousta. První trochu hravá termika,
do toho mne ještě bolely ruce z předchozích lítání, nemám to jen natáhnout
k přehradě a věnovat čas manželce?
Brzo
mne (naštěstí) ty nesmyslné myšlenky
přešly, začalo to nádherně fungovat! Minul mne
první
přeletář, chvíli jsem čekal na Pavla, moc se nezvedal,
jenže čas běžel a tak letím sám.
Zdenča mi vysílačkou povolila létání do sytosti, dokonce jsme si povídali i s Rumburakem, který právě lítal na Kobale.
Tady mi před očima pěkně rychle narůstal mráček a za chvíli mne pohlcoval!
Honem z něho pryč!
Na levé fotce je zase on, jen trochu větší! J
Chodilo to nádherně a vysoko!
Podle předpovědí to mělo být horší než včera a tak jsem se ani moc neoblíknul. Ale pod základnama mi byla zima! L
Mraky byly nejen nad kopcem s vysílačema, ale i nad kopečkama ve směru k moři.
Dostal jsem nápad. Přeskočím údolí a po druhé straně dám návrat. Bude to možná lépe bodovaná FAIka a budu brzo zpět.
Chvíli to vypadalo i na přelet k moři, na fotkách je dál, mně se to zdálo jen kousek. J
Ale co se to děje? Termika na levé straně přestává a mraky se jen rozpouští a další se nedělají.
Stáčím
to zpět přes údolí k horám, tam to stále pěkně funguje. Ještě se zachytávám ve
slabém stoupání, není to žádná sláva a tlačí mne to jinam.
A co to letiště pode mnou? Může se tady přelítávat? Koukal jsem, nikde nic neletělo, ale nevím nevím!
Netrvá dlouho a jsem na zemi. Můj let je ZDE.
Možná by mi stačilo 200 výškových metrů, nad kopcem se už bez problémů vozí více křídel. Ve směru k moři není ani mráček.
Má ESA
pro mne brzo přijela, jen o Pavlovi stále nic nevěděly. Dáša už měla strach, že
na volno dlouho nelítal a na takovémto výletě jsou poprvé. Až navečer jsem
dostal od Pavla SMS – „Supr polítání. Přistál jsem v 17 hod. Dostup 2.000
m nad start a pěkná kosa.“ A v druhé na mé dotazy napsal – „Jak jsem se
přestal bát, tak jsem mamce zavolal. GPS nemám, tak je to všechno pro radost a
to je to nejdůležitější.“ Pěkně řečeno a velká radost z lítání je na tom
poznat. Na můj pozdější dotaz, jestli teda neprodává krosnu a nepřejde na volné
létání ….. No co myslíte? Nakonec se zeptal, jestli zase poletíme již tradiční
podzimní dálkový přelet. ZÁVISLÁK JEDEN!
Tepla
jsme si tam užívali celou dobu, tak honem rychle k moři.
Naše GPS se asi
zase chtěla podívat jinam, kde ještě nebyla. Vzala to
zkratkou, a jak se říká - Sice byla delší,
zato horší cesta! A tak jsme viděli taky něco
nového.
A byli tam i GASILCI, stříkali po sobě přes silnici, jen když vyjímečně jelo auto, přerušili to.
Tak
konečně u moře! Já tu slanou vodu moc nemusím, Soča mi vyhovuje víc, ale co
bych neudělal pro manželku. Jak jsem už psal, musí to být vyrovnané – 3 na 3! Jezdíme
do Sistiany už delší dobu, dalo by se tu vyblbnout i jinak, skáče se tu ze
skály do vody, leze se po skalách, ale na mne to není, já se moc bojím.
