Vylet na jih - 1.dil 2.8.12

V neděli 29.7.12 Boeing ve vzkazech všechny popíchnul, že v úterý odjíždí na jih, že ve Slovinsku bude letovo. Předpovědi vypadaly nadějně a tak se spousta padáčkářů přidávala. Prvně to vypadalo na pěkné počasí od středy až do neděle, pak začali měnit pátek, sobotu a pak i neděli. Chtěl jsem taky vyrazit, jenže středa mi u vedoucího neprošla, pustil mne až od čtvrtka. Někteří mě tam sice nechtěli, prý abych raději zamířil někam na sever, ať jim nekazím počasí, ale já se nedal.

U nás středa byla taky pěkná, někteří na Pěčín vyrazili, já jen záviděl. Jejich přihlášené lety jsou ZDE.

No nic! Po práci jsme se Zdenčou vyrazili do Tolminu. Dorazili jsme až po půlnoci, naši už spali, jen Boeing byl slyšet u nějaké partičky. Jen uviděl Zdenču, vyrazil za námi na vychlazenou štamprdličku, buchty a víno. Vypadal unaveně, asi z létání. J

Trochu jsme pokecali, prý to středeční létání ze Sorice nebylo až tak super, dost pofukovalo od SV a prý většinou lítali v rotorech. Nejspíš všichni tam byli poprvé a tak ani nevěděli, co je čeká. Někomu se dařilo víc, někomu míň, nejlepší z našich byl Míra. Jako poznávačka a první rozlítání pro všechny to ale špatné nebylo. Lety ze Sorice jsou ZDE a všechny ZDE.

Sotva jsme ze stanu vylezli my, tak místo pozdravu bylo, co tam dělám. Jen jsem řekl, že fotím!

No a Zdenča si postěžovala, že se prvně všichni shánějí po buchtách, pak si teprve všimnou jí. L

A hele, to je známých! Tak honem najíst, v 8 hodin se vyráží opět na Soricu. JaHovi nám dávají košem, ti tam mají své ovečky.

Jana diplomaticky buchty vyndává až dýl, prý aby si prvně všimli jí.

Prvotní informace z Čech jsem měl, že na kopec jezdí lanovka. DNES NEJEZDÍ! Asi jen v zimě na lyžování.

Na vývoz se nepoužívá ani přistavená technika či zvířecí síla.

Ale na nás, zvyklých z odvijáků, je to záběr!

Za půl hodinky jsme byli tam, o to delší čas byl potřeba na regeneraci sil.

Pár nadšenců do toho šlo dřív, to jsou asi ti větší přeletáři. A hele, Vrtule! Čáááu!

Pak jsme vyrazili my. Zdenča nám fotila starty, díky. Né každý se povedl, chvílema dost pofukovalo.

Míra i z lehu odstartoval! Proč zbytečně běhat, že!? J A Vaňous na fotografku odstartoval moc rychle.

Abych nezapomněl. Už v minulém výletu na jih jsem psal, že někdo je spíš přes hltání kilometrů, já mám raději pěkné výhledy a focení. Jenže když jsem se pak někde dočetl, že „kochačka je pro sraby a přiblblý romantiky“, řekl jsem, že příště foťák nechám doma. NENECHAL! A zase jsem fotil! Takže dál tento článek je už jen pro ty sraby a romantiky, vy ostatní se už dál nedívejte, fotek je tu spousta. Já jich jen za letu naflákal 190 a měl velký problém vybrat sem jen část, mně se líbily všechny. A to ty nejkrásnější záběry, kdy jsme blízko skal, ty tu nemám, to jsem se bál pustit řízení. L

Tady je vidět Bohinjské jezero.

S Milošem.

Dole míst na přistání taky není moc. A místní doprava, nevím, nevím.

Broňa s Květou.

A hele, tam šlapou turisti!

A tady jsou turisti taky!

A na tomhle vršku taky. To jsou ale blázni! A tady je Rumbi, jsme u Kobaly. Pak jsem se trochu zdržel a Miloš s Rumbim mi ulítli.

Vaňous točí se mnou a s Mírou.

Tady je Míra a na další fotce letím na přeskok za Vaňousem (špatně viditelný). Nevyšlo nám to! A já mu tak věřil!

Museli jsme to tedy stočit zpátky. Vaňous se za chvíli vyzvedal a s Mírou mi uletěli, já se mořil pod skálou. Ale krásnou!

Později mi Vaňous řekl, že tam den před tím taky zaletěl a taky tam ztvrdnul. L

Dole je vidět Tolmin.

Konečně se letí kolem údolí, kde je spousta míst na přistání. Uffff, to jsem si oddechl!

Někde kousek za mnou letí Boeing, ostatní jsou už nad Stolem.

Krn a přeskok na Stol.

Kobarid.

Na Stol přilétám v malé výšce a vyzvedání na svahovačku dnes chodí slabě.

Dlouho se mořím, turisty ani fotit nemůžu, jen si z malé výšky máváme. Jak jsem se vyzvedal, letím dál na Gemonu.

Tady jsem doletěl Rumburaka. A nad tou skálou to se mnou tak zacvičilo, že jsem to raději otočil i bez nafocení Gemony!

Nedalo mi to a přeci jen se ještě vrátil a Gemonu vyfotil. Rumbi to natáhnul o kousek dál.

Počasí se kazilo, doháněla nás vysoká oblačnost a vše zastiňovala. Navíc byl protivítr. Vraceli jsme se s Boeingem a Rumbim, ten navíc hlásil, že tam asi skončí, že mu to proti větru neletí. Jen jsem řekl, ať tam teda pozdravuje, a tím jsem ho asi dostatečně popíchnul a bojoval dál.

I v této chvíli potkávám někoho, který letí směrem na Gemonu. To je tedy nějaký nadšenec a hodně si věří!

Pěkná stráň bez přistávaček a opět turisti. J

Konečně opět pod základnou. Sice mi pak Boeing tvrdil, že do mraku jsem měl ještě daleko, fotky ho snad přesvědčí.

K tomu není co dodat.

Pozůstatky z války. Tady mne už Boeing předletěl, ani vyfotit se nenechal!

Mezi následnou fotkou vlevo a vpravo je více jak půlhodinová pauza. Vysvětlím, ale prvně musím poděkovat Mírovi, že nás popíchnul, ať letíme za ním na Soricu, že už ji má na dohled a že to vypadá dobře. Já po pěti hodinách letu už toho měl dost, ruce mne bolely, hlad jsem měl, žízeň, odskočit bych si potřeboval, ale Míra mne nabudil a já letěl, jinak bych to asi nezkusil.

Boeing přede mnou pěkně přeskakoval, jenže já se dostával níž a níž do toho kotle nad Tolminskýma korytama (viz fotka č. 65 při cestě tam). Hlavou se mi honilo, kde případně přistanu, nejspíš nahoře nad lesem, na doletění k Tolminu to nevypadalo a ještě říkám Termoskovi – „Přeci mě tu nenecháš!“ Nenechal! Prvně slabě, ale pak jsem se pěkně vyzvedal až pod základnu, tento den má největší výška, i uši jsem musel klapat. Vzpomněl jsem si na starou poučku, že musíš na jednom místě tak dlouho lítat, dokud se tam stoupák neudělá. Povedlo se! A teprve pak jsem zase fotil. J

Za Kobalou byl už návrat opravdu klidný a bezproblémový.

I v této chvíli potkáváme někoho, kdo letí zase ze Sorice na Tolmin.

Pohled zpět a dál. Říkal jsem do vysílačky, jestli to ještě natáhneme dál, ovšem Míra nás zarazil, že pro nás nikam nepojede a že na nás s Vaňousem čekají na přistávačce.

Tady je naše dnešní startovačka. Boeing už přistává a Rumburak kus za mnou trochu propadá panice, že to nedolítne.

Uklidňujeme ho, že to je v pohodě. Ještě fotím místní hřbitůvek a přistávám.

Nádhera, paráda, super! Po přistání volám – „Pěkné to bylo!!!“

Poprvé Sorica, poprvé Gemona a poprvé 6 hodin letu. Prostě začátečník. J Můj let je ZDE.

Za chvíli přistává i Rumburak (stále vše filmuje) a na všech je vidět ohromná radost.

Se svým týmovým kolegou se dělím o vychlazené pivo a řízek. Po chvilce přistává i nějaký Slovák. Jeho let je ZDE.

Ale jak se všichni vrátíme? Bára se Zdenčou se nám podle domluvy postaraly o auta, jedno převezly na přistávačku a dvě odvezly. Naštěstí se tam ukázal Véna, a že sveze Poláka a jednoho z nás. A koho myslíte, že kolegové prodali? Dobráci!

Ale pěkně jsme si s Vénou pokecali. Dnes si přistál u toho Bohinjského jezera, dal koupel a stopem se vrátil pro auto. A dělá si papíry na balón, probrali jsme i balónování v Telči a našeho kolegu Zbyňka.

Návrat do kempu, povídání zážitků a přihlašování přeletů. Všechny jsou ZDE a dávat jen Soricu ani nemusím. J

A večírek se rozjíždí!

No není to nádhera? A ta chuť!