Jak jsem už psal v prvním díle, v sobotu 30.6.12 jsme se z Bischlingu navečer přesouvali na Greifenburg. V kempu takhle večer už nepřijímali, stavili jsme se alespoň na vedlejším koupálku.



Voda teplá, pivo studené. Bezva!



Pak jsme se na noc přesunuli na chatku na stahovačce a udělali si pěkný večírek.



Když jsem si po ránu potřeboval odskočit, někdo mi nadával, proč pořád musím fotit. L




No a když jsme konečně vstávali, už tam byli první na sletíku.



Po snídani jsme si sletík udělali taky. Jen já s Milošem, Janča s Rumbim svezli auta.



To jsou fotky od Janči. Díky.



A tady jsme se fotili s Milošem navzájem.






Kemp a super koupálko.



Mají tam i lanové centrum s jízdou nad vodou.



Naše sletíky jsou ZDE a ZDE. Ubytovali jsme se a jelikož se nasouvala vysoká, tak honem na start.




S tím honem to bylo jen na začátku. Na vrchní startovačku se musí kus pěšky a pro nás odvijákové je to zabíračka! L



Květa s Broňou jsou zvyklejší, ale i když tam byli první, stejně museli čekat na vhodnější podmínky.



Konečně kolem jedné narůstá první kumulek a začíná panika. J



Rumbi Janě domluvil svezení na tandemu a Květa se na to i těšil!




Rumbi hned za nima, že bude hledat a ukazovat jim stoupáky. Nakonec to nebylo až tak dlouhé, jak mohlo být, Janča z toho nebyla nadšená a více se těšila dolů. Video od Květy je TADY a jejich let ZDE.



Pak honem odstartovala Broňa a já. Jak se odlepuju od země, volá na mne Miloš – „Nemáš helmu!“ To se mi ještě nestalo a volám, ať mi ji vezme. A za chvíli ve vysílačce: „Nechal jsi tu i mobil. Vezmu ti ho taky.“ No paráda, dík.



A těch rogal, co bylo na dolním startu!



Všichni se pěkně zvedáme a užíváme si to.




Jak se přiblížily mraky, vydávám se někam západně na přelet.



Nebyla to žádná sláva, ale dalo se. Pořád si hlídám i jiné.







Někdo letěl do nějakého kotlíku, mně se tam nechtělo, abych tam nezůstal, raději to oblítnu. To asi byla chyba!



Oblítávám to do údolí s Lienzem, termika jen taková bublavá, nezvedám se.



Nadlítnu nad lesík a jak se ozvalo vário, otáčím to. Jenže co se to děje? Já nad lesem couvám!



Letím nad údolí a valí to přes 80 km/h. Otáčím proti větru a couvám i přes 40 km/h. Pole se jenom vlní, stromy ohýbají, najednou je všude málo místa. Řeka, domy, spousta stromů a hlavně i sloupů s elektrikou, ty jsou vidět až na poslední chvíli. A vzadu začíná velké město - Lienz!



Chvíli couvám na nějaké vyhlídnuté pole, zjišťuju, že mne to možná zatlačí až za něho do lesíka, stáčím trochu bokem, to se to zase rozběhlo! Couvu do dalšího, nechávám si více místa, jak klesám, zpomaluje se to, zato je tam větší binec. Jsem kousek za barákama, užívám si aktivní pilotáže a v hlavě se mi honí, že zrovna jak na potvoru nemám ani helmu a nemám ani mobil, kdybych si potřeboval zavolat nějakou pomoc. A dole si mne asi nikdo ani nevšímá, takové blbce tu už asi znají.



Ufff! Přistál jsem a přežil. Do pole s ječmenem jsem přistál s nulovou rychlostí, Termoska či nějaký anděl nade mnou asi zrovna držel ochranou ruku, protože moment na to zase zadunělo. Já měl tak rozklepané ruce, že jsem foťák chvíli z kapsy nemohl ani vyndat. Můj let je ZDE. V květáku jsem to pak donesl mezi obilím a kukuřicí k silnici a díky větru nemohl ani sbalit. Nacpal jsem padáček pracně do vaku, jako se balí spacák.



Pak se mi povedlo na dva stopy dorazit až ke kempu, nebýt zácpy před koupalištěm, vzal mne možná až ke stanu. J




Zrovna po dvou hodinkách přistával Miloš, jeho let je ZDE. Stavil jsem se za ním na přistávačce, abych si přebalil křidýlko a trochu se vypovídal ze svých zážitků.



Při té příležitosti mi slavnostně předal i helmu a mobil.



Přistávala spousta rogal, né každému se to podařilo. A to měli pěknou loučku, jak to dělají při nouzovce, nevím.



Rumbi s Jančou už byli dosti vycachtaní, Květa jel pro Broňu, která se taky pěkně proletěla, její let je ZDE, a přistání prý měla taky trochu divočejší. No a jelikož od Boeinga přišla zpráva, že v pondělí to bude na Grajfu špatné, zato na Kobale super, padlo rozhodnutí o přesunu. I když jsme tu nespali, museli jsme jeden den zaplatit, a než chlapi dojeli pod startovačku pro auto, já musel zase vše sbalit.




Nepojedeme v těch více jak třicetistupňových vedrech, necháme to na večer, a tak hurá ještě k vodě. Rumbi se tak těšil, že do vody skočil i s mobilem a pak ho rychle rozdělával a vyklepával z něho vodu.



I na pivo byl ještě čas.



Od Míry jsme se dozvěděli, že si dnes na Kobale ulítl vysněnou návratovou stovku – jeho let je ZDE, a že jede domů, že tam zítra bude pršet. Jak je to možné? Vždyť Boeing nás posílá přímo tam? Ale podle Míry mu prý máme věřit, on se prý vyzná a my už máme stejně sbaleno.



Proč jsme dnes nebyli na Kobale? Tam to dnes bylo super! Všechny lety přihlášené v ČPP jsou ZDE, světové ZDE.



Někdo se na cestu ještě vyparádil a kolem deváté večer vyrážíme do Tolminu.



A jak jsme tam dopadli, napíšu až v dalším díle. Pokračování příště.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/