Již delší dobu jsem měl nahlášenou dovolenou na sváteční týden, tedy od
30.6. do 8.7.12,
a doufal, že se nějaké pěkné letové počasí
dostaví. Jenže u
nás měla být jen vedra. Jak jsem to napsal do vzkazů,
přihlásil se Miloš, že má
taky dovolenou a že bychom si mohli udělat výlet někam na jih,
tam to snad bude
o něco lepší. Další se hlásili, že
by jeli až na svátky, ovšem podle předpovědí
to vypadalo, že čím dýl, tím bude hůř. Takže jsme
v pátek vyrazili jen já a Miloš,
a že hned za námi ještě přijede Rumburak
s přítulkyní.
Naše ženské nás rády pustili, alespoň od nás budou mít chvíli klid.
Ještě opravit světlomet a jedeme na Bischling, tam to má být nejlepší a s velkýma dostupama.
Dorazili jsme tam před jedenáctou, vybrali místo na spaní a kolem půlnoci zalehli. Miloš pod stan, já pod širák.
Ale to probuzení!!! Co je to tady vedle mne za vílu? Krásný to pohled, léto budíš pochváleno. J
Rumbi mne hned uklidnil, je to Janička a patří k němu. Já jejich noční příjezd ani nezaregistroval, byli asi jako myšky.
Nějaká škola PG fungovala už po ránu, zato Rumbi teprve luštil návod k vysílačce a Miloš nám dělal snídani.
Janička měla výborný meruňkový protistrachový všelék.
Tak hurá na kopec. A co jízdenku? Koupit jen jednorázovou? Co když ..... Ale né, to se nám nemůže stát.
Nahoře se už někteří vozili ve slabé termice, my si prohlédli kopec a počkali si na silnější.
Tady máme pár fotek od Janči. Díky!
A jdeme na to!
Miloš při startu proběhl nějakým roštím, až se z něho zaprášilo. Fotku nemáme, zato Miloš má potlučené nohy.
Ale všichni tři jsme se vyzvedali. První se pak na přelet vydal Miloš, to jsem ani nezaregistroval, pak jsem chrousta udělal já.
Přilítl
jsem do takové podkovy (na předcházející
fotce je v dáli vidět), tam to přeci musí být. No
a nic! Kus
za mnou letěli další, včetně Rumbiho, a ti to tam měli a
pěkně nabrali výšku.
Já později potkal taky něco pěkného, ale týmový
kolega na mne už nečekal a letěl si
své. L
U toho vysílače jsem se pracně zvedal, když tu najednou pode mnou je Rumbi a škemrá, kde že ten stoupák je.
Moří se a moří, já přeskakuji do hlavního údolí.
A
klesám a klesám. Jižní nasvícená a
nafukovaná stráň, tam to musí být! Jo jo,
houby s voctem! Má prvotní představa, že termika bude nad
každým kopečkem a že se stále budeme bezpracně vozit ve
třech tisících, rychle vzala za své.
Pak
v malé výšce dostanu pecku, upadne mi půlka
křídla, honem
rovnání a pomalu se zvedám. Až podle
stoupáku poznávám, že fouká od severu. Že
by závětrná rotorová termika? To na mě
není. I tak nabírám výšku a když se
konečně uklidním, fotím. A volám Rumbimu,
který je pode mnou, ať se kouká vyzvedat (je na fotce
vidět), že dál poletíme spolu. Ovšem byl to někdo
jinej a Rumbi hlásí, že se teprve teď vyzvedal v
předchozím údolí snad ze sta metrů nad
vesnicí.
Tak
letím dál. Kousek s tím
neznámým (ještě jeden přistál
v údolí),
jenže ten to pak otočil asi někam nazpět. A jelikož se mi Rumbi už
vůbec
nehlásí, dám vysílač jako otočný bod
a taky se vracím. Sám nepoletím.
Konečně alespoň nějaký kumulek a slibovaná výška – na GPS 2708 m n.m. Tam jsem to asi měl otočit k jihu, tam to šlo.
Vzadu jsou vidět pěkné hory. Ve vysílačce se stále nikdo nehlásí a já se pracně vracím proti větru.
Výška stále ubývá, navíc je to takové hravé, tak je třeba někde přistát.
A těch drátů všude! Měli by jim to zakázat. J Po téměř 2,5 hod. jsem přistál, můj let je ZDE.
S panem domácím jsem moc nepokecal, Česky ani rusky neumí, ale
nabídnuté svlažení jsem uvítal. Ovšem jen vodou, to pivo ve studánce mi
nenabídl.
Chtěl
jsem jít na stopa a znovu na kopec, tam se pořád
létalo a já si ta
skaliska nenafotil, jenže Miloš to rychle změnil. Přijel pro
mne, a že se raději
pojede k vodě. To by dříve nikdy neudělal! Co se stalo? Že
by ...... ? A nebo si dnes už dosytosti zalítal? Jeho let je ZDE.
Ani jsem neceknul, vypadal odhodlaně. Za nedlouho jsme pěkné koupání objevili (na fotce 33 je v dálce vidět).
Pak se
tam náhodou objevila Janča a že nemůže najít Rumbiho, že před chvílí někde přistál
a že ji nevybavil ani GPS, ani mapou. A my je podezírali, že mají někde
soukromí a že proto jsem se mu ani nedovolal na mobil. Nabídl jsem se, že pro
něho dojedu, ať zatím jde s Mildou k vodě. To byl teda nápad!
Prvně
jsem špatně najel na dálnici a jel na druhou stranu, než jsem se otočil a našel
ho, byl už hóóódně nervní. A když
jsme se konečně setkali všichni, sežral by všechno, co jsme měli. Ani fotit jsem to nestačil! J
Miloš zase vařil, prý se ta vajíčka, co měl celý den v autě, musejí sníst. Bez dezinfekce jsme to ale neriskovali.
Janča musela použít různé lsti, aby se Rumbi vůbec rozpovídal, jak polítal a kde byl. Jinak by o tom ani nezačal!
Takže tady alespoň pár fotek, které mi později dal.
Doletěl si až na Dachštajn a několikrát musel dávat ouška, jak to tam pěkně fungovalo.
Proč mě tam sebou nevzal? Proč nereagoval na vysílačku? To jsem se stejně nedozvěděl. L
Zlí jazykové tvrdí, že i když je to můj týmový kolega, prý mě tam sebou stejně nechtěl.
Někdo se najedl, někdo si zasportoval (to se to pak drží linie) a vydali jsme se na Greifenburg.
