Boeing se nechytil, pak se to povedlo Tomášovi S. a Rumburakovi, ale asi se s tím dost mořili. Prvně spolu, pak se rozdělili.





Jenže pak dlouho nikdo jiný, ani Stříbrňák. L




Tady měl Boeing uzlíček, zkoušel ouško vyklepat, jelikož se mu to nedařilo, vlekař ho odstavil a rovnou do kukuřice.



To taky bylo křiku! J






Stále se nikomu nedařilo, pak jen Stříbrňák.





Přede mnou Petra, taky nic.




No a když jsem to tak pozoroval, nevěřil jsem, že mně by se to povedlo. Bylo moc teplo a tak jsem se ani neoblíkal.



Jenže zrovna to přišlo. Po mně se pak chytil i Kozleek a Boeing.



Já byl jen v plavkách a tričku, a když jsem hlásil, že nahoře je zima, někdo mi odpověděl: „ Měl ses oblíct, šmejde!“



Nevíte, kdo to byl? J



Tady jsem byl ještě s Kozleekem, pak se vydal jinam.



Měl jsem se ho držet, pěkně zalítal, ale o tom napíše sám v dalším článečku.



Já prvně nikam letět nechtěl, vždyť dole jsem měl na autě krosnu a kdo mi ji bude hlídat, když všichni odletí?



Tak alespoň malý trojúhelníček.



U Nové Říše jsem se ještě pěkně vyzvedal a vracel se na Pěčín.



Ovšem nějak jsem to podělal a musel u Jersic přistát. L




Co se stalo? Vždyť na nebi to bylo přímo ukázkové!!! Už vím, zapomněl jsem si sebou vzít přeletové pivíčko, tím to bude!



Nechtěl jsem nikomu volat o svoz, pojedu stopem, oni ať si zatím pěkně polítají. Ale nad Pěčínem ty kumuly nebyly!



Auta nejezdila a já šlapal a šlapal. Tak alespoň malá svačinka s tekutinama.



Konečně Hříšice. A tady připravovali fotbalové utkání svobodných proti ženatým.









Ani pomoct s krosnou mi nešli. A bylo to náročné, nohám se už běhat nějak nechtělo, dal jsem to až na potřetí. L



Termika stále fungovala, to jsem radost neměl, ale když musíš, tak musíš!



V ZD Hříšice staví bioplynku a požádali nás o její vyfocení. Snad jim to bude vyhovovat, uvidíme.



Ještě jsem okouknul rybník na koupání.




Tady Rumbi přivezl z přeletu Stříbrňáka a za chvíli povídá, že vysoko na nebi je asi Tomáš. Byl a letěl dál na jih.



Já dal příjemnou koupel sám, nikdo se nepřidal.



Když jsem odjížděl, přistával Tomáš. Vypadal spokojeně a nadšeně.



Ještě mi ukázal svůj foťák (já pracně sháním malý, že s velkým se nedá lítat) a vysvětloval termiku a jak lítat.



Po chvíli se zatáhlo a když jsem přijel domů, začalo pršet.




No a konečně jsem si udělal čas i na Zdeničku, vždyť dneska měla svátek. J