2 dny mezi nebem a zemí

Pátek 25.5.2012

Přijíždím do Jihlavy na oběd. Cestou na něj tata prohlásí, že nefouká tolik. Asi by to šlo. Na obědě kontrolujeme aktuální předpovědi a opravdu, dneska by to šlo J.  Sděluji tuto informaci své přítulkyni,  se kterou jsem měl jet na nákupy. Nadšená sice není, ale její tolerance je úžasná. Přeje mi hodně štěstí a vrací se k práci.

Sedáme urychleně do auta. Doma nabíráme odviják, padáčky a pelášíme směr Matějov. Tady zjišťujeme, že nemáme zrcadlo k odvijáku. Že by konec zběsilé akce?? NE! Naštěstí máme vše potřebné pro správné fungování vlekadla. J

Mamka startuje jako první. Chytá se v slabším stoupání s velmi výrazným snosem. Tatovi poznámky, že jestli tam nemá nic extra, má se na to vykašlat a dát další vlek, ignoruje. Za chvíli se zvedá a peláší po větru.

Jsem na řadě. Stejná situace. V nuličkách se vzdaluji za les. Tata hlásí, že jestli klesám, mám se vrátit. Chvíli zauvažuji a zkusím letět zpět proti větru… Nic! Rychlost kolem kilometru v hodině kupředu mě vyvádí z omylu. Další zpráva ze země je ta, že dole jde poryv. „Musíš to tam za chvíli mít!“ Trpělivě čekám… Zase nic.  Nevadí, letím k vesnici. Jsou tu velká pole bez překážek. Přistanu a půjdu znova. Ve  100m ještě hledám nad vesnicí. Daří se, začínám se pomalu zvedat. Natahuje mě to nad vysoké napětí. Pod sebou vidím tatu připraveného ke svozu a opětovnému vleku. Není potřeba. Chytám se jadýrka a stoupám rychle k výšinám. Za chvíli se hlásí mamka. Přistála u Luk. Mám větší štěstí a Luka přelétávám východně s velkou rezervou. Tata mi radí, kde jsou v Rakousku prostory, kdyby náhodou. Letím směrem na Pěčín. Nepřipraven na zimu se klepu jak ratlík. Přiblížení k matičce zemi u Dačic se mi vůbec nelíbí. Teplo tu sice je, ale já chci dál… Stoupáky, co nacházím, mají velmi jižní snos. Bohužel špatná příprava. Vím, že na jihu je v Rakousku prostor, který se mi už podařilo jednou protnout. Nehledě na snos stoupání se tlačím směrem na západ. Daří se, ale snosu na jih se úplně odolávat nedá. Dostávám se až k hranicím.  Je tady sice nádherná stráda směr jihozápad, ale prostor, který jak se domnívám, je hned pod hranicemi, je hrozbou.

 


Vidím pod strádou více na sever točit větroně.  Je to jasné, zkusím se protlačit za ním. Daří se, ovšem do Rakouska stejně musím. Ale touha po rodné hroudě je tak silná, že než se definitivně vydám na jih, chci ještě domů. Proto směřuji západně do posledního výběžku naší republiky a zde to přichází, nejtěžší místo celého letu a největší dilema.




Přes hranice vede dlouhý les, bez možnosti přistání, avšak nad ním je kumul. Neváhal bych, pokud bych prdelí doslova nelízal stromy a silný vítr mi nezabraňoval ve změně rozhodnutí… Chvíli lovím nuličky před lesem a přemýšlím… Jakmile se však dostávám na hranu, je konec nejistoty. Vole, rozhodni se!  Buď to riskni a doufej, že tě mrak podrží nebo se na to vyser! Prostě něco udělej a hlavně to ale udělej rychle! 




Je to tu! S padáčkem, jehož počet letů se mnou jako zátěží bych spočítal na prstech jedné ruky, který šustí a svítí na všechny strany se vrhám nad les. Věřím svému úsudku, odkud mrak bude nasávat.  Opravdu, je tu sice slabounké stoupání, ale je tu.




Ještě jednou se ohlédnu na louku před les.  Ta už je stejně pasé. Vítr je moc silný, teď je to na nás. Pomaličku stoupáme. Uprostřed lesa, kdy už konečně přece musí přijít to vyrvání do nebes stále nic. Naštěstí si všímám rybníku a jehož břeh by byl snad vhodný i na přistání, kdyby bylo nejhůř. Nakonec není potřeba.




Stoupáček zesiluje a rve mě do výšin. Zde přichází problém druhý. Moč již není možné udržet :-D Rozepínám se, stoupám do kokonu a za celkem ustředěného stoupáku popouštím uzdu fantazii J Teď je mi parádně. Vše se v lepší obrací.





Vidím stará známá místa, přes která jsme s tatou před dvěma lety letěli, když jsme zkoušeli nové Orbity3. Je tu krásně, pískovny jsou ze vzduchu nádherné. Přelítám do Rakouska. Teď již definitivně.




Vše jde parádně, prolétnu kolem místa, kde jsme přistávali a peláším dál. Dávám na radu taty, že mám letět až do západu slunce. I mamky, že lítám hovno, tak ať přinesu body do teamu J. 



O půl 7 chytám poslední stoupaček.  Podle pohledu na oblohu a času je mi jasné, že teď musím vzít, co to půjde. Je poslední a husté lesy přede mnou mi již dále letět nedovolí.




Vytáčím maximum toho dne a kloužu na louku na kopečku, snad nebude v rotoru. Ve vzduchu už přemýšlím, jak si dám přeletového Radlera, kterého jsem si připravil. Jak bude hezky vychlazený jako já J



Po přistání ovšem zjišťuji nepříjemnou věc. Pivečko je bezpečně uloženo v autě doma. L  No co, nedá se nic dělat.



Můj let 162 km je ZDE a všechny nahlášené z toho dne ZDE.

 

Slavím s Magnézií a volám tatovi, který jede za mnou. Nahlašuje mi, že za 45minut bude u mě. 



To je moc. Jsem zmrzlý a plný euforie. Jdu mu naproti.




To bohužel nejlepší nápad není. Naproti znamenalo sice směrem do ČR, ale po jiné cestě…



Ale po 10minutách se nalézáme a jedeme k domovu J



Sobota 26.5. 2012

Den druhý (jelikož jsem neudělal jedinou fotku, je tu jen text)

Ráno se chystáme letět. Ještě rychle jedu za Vojtou měnit čerpadlo servořízení. Bohužel se ukazuje problém a musíme pro řemen do Jihlavy. Mezi tím naši odjíždějí směr Matějov. Po úspěšné výměně nabírám sestru a jedeme za nimi. Cestou se dívám na oblohu a nikoho nevidím. To je špatně, buď už všichni odletěli, nebo to nechodí. L

Po příjezdu zjišťuji, že teprve nainstalovali odviják. Přede mnou čekají naši - Brába, Peťa Lacina, Suťa, Jirka a Hudla. Vleká nás Luboš. První startuje tata a hned po něm Brába. Chytají se a odlétají. Nám ostatním přáno není, Peťa se zvedá pomalu nad lesem, ale bohužel je posazen 7km za ním. Mamka se na druhý pokus chytá taky. Další partička z Přibyslavi také nemá moc štěstí. Kluci to zkoušejí, ale marně. Nakonec se jim poláme odviják…  Mezitím nad námi v obrovské výšce prolétají kluci z Vidlatky. Po mých dvou neúspěšných pokusech přemýšlím, jestli se na to nevykašlat a nedělat svoz.  Asi jsem si štěstí vybral včera. Navíc se nad nás natahuje vysoká. Únava po včerejším letu je znát. Suťa se chystá a chytá se. Tak že bych to přeci jen zkusil? Včera jsem startoval až ve tři a šlo to. Teď mám hodinu k dobru J. Navíc se zdá, že pod vysokou jsou kumuly, které vypadají dobře. Je rozhodnuto, sundávám jednu vrstvu oblečení nepoučen ze včerejší zimy a jdu na lano. A opravdu, je to tam. Vítr je sice slabší, ale o to větší bordel. Aspenek mi poskakuje nad hlavu a né a né najít pořádné stoupání. Ale nedáme se! Vrháme se do bordelu znovu a znovu, dokud nejsme u základny, kde je pořádná kosa. Letím víc západně než včera, abych nemusel řešit prostor v Rakousku. Je to paráda. Cestou si oblékám další vrstvu a další rukavice. Nepomáhá to, království za teplou bundu! J Kdykoliv odletím od vysoké, je to horší. Naštěstí mě vždy dohoní, tak se snažím držet na jejím okraji, kde je mi asi nejlíp.

Let probíhá v klidu, až do okamžiku přiblížení k hranicím. Je to tu! Zase rozhodnutí.  Přede mnou obrovský les, uprostřed něho jen mýtina. Snad bez malých stromků vhodná na přistání… Výšky méně než obvykle! Při dnešním letu na nás čeká jackpot v podobě průseru, pokud to nevyjde. Nedbám na to, vydávám se nad mýtinu. I dnes je tam lákavý mráček. Těsně nad stromy se snažím v nuličkách zvedat. Žaludek mám v krku. Kousek pode mnou projíždí vlak. Hobluji nad stromy. Mám možná 100m nad jejich korunami. Ten boj a adrenalin v hlavě je věčný. Strach roste, ale my se nedáme. Zachytávám silnější záchvěv a vydávám se hlouběji do lesa. Tak Termosko, teď se čiň! Tady už jsme bez možnosti úniku…  Pomáhá mi náš nejvyšší a zvedá mě do oblak. Využívám toho a svačím. J Začíná se projevovat únava. Vynechávám stoupání a kloužu ke krásně vyhlížející kumulostrádě. Mám hlášení, že pozemní tým - Míša, tata a Brába, kterého nabrali cestou v Rakousku, jsou asi 10km za mnou. Pouštím se odevzdaně pod strádu. Buď to vyjde, nebo sedím. Jsem unavený, hladový, žíznivý a s plným měchýřem. Nedaří se, kumulostrádka netahá. Přelétám ještě tři údolíčka, kde se snažím zvednout o vrcholky stromů. Nic. Tímto má cesta končí. Pták nad lesem se snaží škrábat vzhůru, ale nejde mu to. Smůla kámo, dneska jsem riskoval až moc. Myslím, že štěstí mi na další blbnutí nad lesem s tebou již došlo. Přistávám a otevírám přeletové pivíčko J. 

Můj let 149 km je ZDE a všechny přihlášené z toho dne jsou ZDE.

Než stihnu dobalit, mám funclub velmi mladých rakušanek. S těmi se bohužel nedomluvím, jelikož můj jazykový rozmach je nulový :-D Za chvíli je tu svoz. Načasování přesné J. Vyrážíme směr mamka, která čeká již nějakou dobu v hospodě po svém krásném přeletu J

Velký dík tatovi, který pro mě po oba dny ochotně jezdil, vlekal mě a dával info do vzduchu. Lubošovi za vlek. Sestře, že si urvala celý den a věnovala se nám. A hlavně Termoskovi, za to, jak mě podržel ;-)

Zkrátka - Pěkné to bylo! J

Jenda
http://www.pgv.cz/