Kumulky se pěkně řadí podle větru a vypadá to, že jich pak bude moc.




Hned při příjezdu nás vítají místní tandemáci, že prý přijeli Pěčíňáci, ale kdo je ten zakuklenec? Ááááá, to je asi David.





Dorazili další místní a mluvili něco o Tlakovém Nížákovi, jen nevím, který to byl. Prý na něho můžou svést případné neúspěchy.






Rukavice má blbě! Já říkal, že má točit levou, a on tam má červenou!!!






Né všechny starty se díky větru povedly na poprvé.



A že se tam na letišti konzumuje perník ve velkém, to je vidět na druhé fotce. To se to pak lítá! J








Už před odjezdem jsem si říkal, že se za letu vybodnu na focení, že si to budu víc hlídat, ale neumím držet slovo.



Alespoň jsem fotil, jen když jsem byl vysoko!




Tak kdy ta dálnice bude hotová? Podle fotek to vypadá pořád stejně.






On letí kousek pode mnou více na východ, mně se to nezdá a letím svou cestou dále po větru pod další mráček.



A hele, pěkná vesnička a mají tam pěkný zámeček. To si samozřejmě musím vyfotit.









Kde to jsem? Vypadalo to na zapadákov, ale mají tu pálenici, hospodu ve mlýně, rybářství, jenže nikde ani živáčka.



Ani auta tu nejezdila! A Boeing mi volal, že se už vrací stopem a autobusem na Všechov, že se to tam lepší, a poletí znova.



To je taky dobrá směrová tabule. Jenže já potřebuju do Tábora! Tak teda kudy?



Ani žádný autobus mi nepojede, prý až za dlouho. A já to chci zkusit ještě jednou, když se to lepší.



Pak přišla dobrá náhoda. Kluk s Oktávkou, že když dám na benzín, že mě tam hodí. Na ceně jsme se rychle dohodli a já se vezl.