Pecin 8.5.12

Většinou se do ČR začátkem května každý rok nasune rozsáhlá tlaková výše a pak následuje za sebou několik krásných a hlavně letových dní s pěknou termikou. Zato letos to nějak nevychází, stále se kolem nás honí tlakové níže, jen vyjímečně se k nám nakrátko nasune výběžek tlakové výše. A to přitom letošní sváteční dny tak krásně vycházely, i volno na pondělky jsem měl domluvené, ale né a né.
Právě v úterý 8.5.12 se tu měl jeden výběžek ukázat a tak jsme místo oslav výročí ukončení války raději vyrazili bojovat. Někdo s padáčkem a termikou, jiní sami se sebou. Na Pěčíně jsme měli sraz už v 10.30 hod. a rychle přibývali další a další.

Někteří se startem nespěchali a raději se kochali. Kumulky se dělaly po okolí, nad náma ne.

První čtyři se udrželi a poletovali kolem sebe, ale na vyzvedání či odlet to nebylo.

Na vlekání nás bylo přihlášeno až příliš – oficielně 20. Den předem jsem zkoušel domluvit vlekání i od Želetaváků, ale těm se to nehodilo. No a pak dorazili i JaHováci s Brábou, naštěstí měli sebou i šikovné vlekaře. Jen nevím, jestli se pak na letění dostal i Tomáš.

Někteří z první partičky to už vzdali a vraceli se, zkusit to vyrazili i tandemáci.

U Báry jsem si objednal vysazení ve stoupáku a povedlo se. Byl jsem asi první, který se s tím nemusel tolik trápit.

Pak jsem se vydal za Zbyňkem, který se pěkně zvedal u Hříšice. Vyzvedali jsme se až k mraku.

Zbyňa se vydal na přelet, já ještě čekal na další.

Tady se ke mně zvedal Boeing, jenže jsme točili pravou, ale po zavolání jsme to oba otočili a mně se lépe fotilo.

Tady se ke mně zvedá Brába a Jana. Čekal jsem, že Brába ke mně dotočí základnu, ovšem vydal se na přelet dříve. Já byl vejš a tak honem za ním, budu se ho držet.

Letím za ním pod ten mrak, říkám si, že se už rozpadá, že nám už nepomůže, ale Brába se zvedá.

Já pak chvíli taky, ovšem dlouho to nevydrželo. On už byl vejš a vydal se dál, já to vzdal a vydal se nabrat vejšku zpět nad Pěčín.

Já už nic nenabral, za chvíli se na přelet vydává i Jana, ale já to pozoroval už jenom ze země. Jo jo, asi jsou lepší! L

A překvapení – na zemi je i Boeing. Mraky byly sice nízko, ale nějak jsme to oba prodrbali. Můj první let je ZDE.

Navíc teď je větší problém se chytit, počasí původně vypadalo lépe, teď to fouká od jihu. Přede mnou se zachytává Honza, já pak taky. Škrábu se pomalinku, jenže pak to Honza stočí nade mne, a i když nevytahuju foťák, stejně z toho vypadávám. A nebo nás to oba nemohlo unést! J

Honza ještě kousek nabere a letí pryč. Já se vydávám na Velký Pěčín a tam se kousek nad zemí přeci jen zvedám.

Stále se mořím a hledám. Ani u meteorologické stanice u Kostelní Myslové to moc nepomáhá. Prostě plížením plazením vpřed!

Ještě jeden lesík mne zvedá, ale pak nezadržitelně přistávám u Mrákotína. Můj druhý let je ZDE.

Honza si později stěžoval na vítr, ale tady se nepohne ani lísteček, a tak bych si to přál!

Zavolal jsem kolegovi z práce, bydlí nedaleko, a než jsem to sbalil, byl u mě a hodil mne zpátky na Pěčín.

Tam klídek, pohodička, nikdo nikam nespěchal.

Nebo přeci? Naše vlekací auto prý nestíhalo, ale to se dalo očekávat, bylo nás moc. Zbyněk už čekal na další šanci.

Lukáš ještě očekával svou Petru, ale kdyby ji z Jihlavy neposlal na kole a vzal ji autem, mohla tu být dřív. J

Dočkal se! A měli jsme tu i vzácnou návštěvu - kde máš i tu pilotku? Já ji nestačil vyfotit. L