Stopařův průvodce po Galaxii

Přátelé, protože má kopýtka jsou ještě zkřehlá a mysl lehce zamrzlá – dovolím si na rozehřátí napsat pár řádečků. Při doletné jsem si na svůj balón napsal mé tužby a netajil jsem se s tím, že bych rád letos dal kilčo a to buď přeskokem Vltavy anebo pro mě zajímavějším doletem na Pálavu. Tento plán je inspirován uskutečněným snem jednoho z našich kolegů, jehož duch mě celým letem provázel a připadal jsem si jako Mackův stopař.

Jak nezapomněl poznamenat pan President – od velikonočního pondělí jsem očekával pouze den strávený s partičkou u Pěčína a maximálně hodinku místního polítání, než nás zahalí nemilosrdná deka vysoké oblačnosti. Proto jsem na start dorazil s Mírou von B zavčasu a na místě byl jen Zbyňa – což už mi lehce napovědělo, že by jsme někam letět mohli. Řekl jsem mu, že budu rád za 40km a Zbyňa prej, tak aspoň to zaokrouhli na 50 – to je Znojmo, chili plán by byl. Postupně přijížděli ostatní kamarádi a dorazila i Bára, která nám dala přednost před velikonoční veselicí v Matějovci. Boeing se mě ptal, zda nemám u sebe opalovací krém na obličej – vysmál jsem se mu v blažené nevědomosti a začal chystat hadřík.

 

Na start se jako první nachystal Míra von B a docela se ve vzduchu držel, pak Zbyňa a taky mu to šlo, no a já s pocitem, že není na co čekat, jsem se nechal cuknout taky. Peněženku jsem měl samo vzadu v sedačce, takže domluva s Víťou, zářez na sloupek u žluťáka pod obrázek kozlí hlavy a už třepotám nožičkami v luftě.





Po odepnutí bylo výšky dost a tak hned nad krásná pole u drátů. Stoupák tam byl, ale taky jsem ve vzduchu poprvé ucítil něco jiného – kdybych věděl, že je to ještě stopa po Macíkově přeletu (jeho loňský květnový let je ZDE), mohl jsem si některé krušnější chvilky odpustit. Natočil jsem 1500 AMSL, což je pro mě znamení, že pro dnešek dávám startovišti aspoň na pár chvil sbohem a letěl jsem po větru ke Stařence (nerad používám pejorativní názvy), kde v malé výšce bojoval Míra. Škoda že to nevyhrál a přistál na jersické louce, kdo ví, třeba ho tam táhly vzpomínky, já jsem každopádně vyrazil dál. Při točení stoupáku jsem obdivoval, jak je ten Rumbiho Ellus krásně štíhlej, abych posléze zjistil, že je to Boeing na Marvelu. Zbyňa nabral vejšku a letěl víc na jih (jeho let je ZDE) – já se nechal snášet větrem s tím, že kdybych musel oblítnout prostory, tak to pořeším potom.




Před vysílačem u Jakubova jsem Termoskovi raději odříkal koledu, kterou jsem měl pro něj připravenou pro případ nouze. Pro příklad přikládám, ale nemyslete si, že ji použijete třeba za tejden – tahle platí jen jeden den v roce a to právě na velikonoce. „Hody hody doprovody, dejte stoupák osmičkový, nedáte-li osmičkový, dejte přeskok klidný, Termoska je božstvo vlivný“. Díky tomu jsem se zvedl, ale Zbyňu se mi dohnat nepodařilo – měl oproti mě megakosmos a pelášil na to plánované Znojmo.



Boeing za mnou řešil infarktovou situaci přímo u vysílače – na požádání rád povykládá, ale tracklog mluví za vše (viz ZDE).




U Morávek jsme se s Boeingem potkali a chvíli jsme spolu točili a v tu chvíli jsem to ucejtil zas – něco ve vzduchu – vzpomněl jsem si na Macka, jak vyprávěl o přeletech, kdy prostě věděl, že tam stoupák bude a ani nedotáčel a mazal dále – vzhledem k průměrce typu „to si mě vohol a schovej napříč do botníku“ jal jsem se tedy následovat jeho stopu a volil jsem stejnou taktiku.



Stoupáky byly ten den jak malovaný – nic pod 2m/s jsem ani netočil a letěl dál – Znojmo bylo ještě daleko a taky zmizely mráčky – takže zas v bezoblačné, mě by to stejně už asi jinak nebavilo a mám pocit, že až bude krásnej kumulydej, tak na to budu koukat jak tele na nový vrata a nebudu vědět, jak s tím naložit.




U stanoveného cíle dne to vzal Boeing víc na jih a přistál u Lechovic – já jsem v dáli viděl Pálavské vrchy a lehce povzdychl nad myšlenkou, že se tam taky jednou podívám. Stoupáky pořád chodily a já se pomalu posouval k Mikulovu. Boeing mě do vysílačky povzbudil, ať letím dál – že svoz stejně budou řešit, tak ať se nerozptyluju a mažu.




Když jsem doklouzl do Novosedel před Mikulovem a Stolovka byla na dohled – hecnul jsem se, že ještě zabojuju a podívám se nad ni – v dálce jsem spatřil nějaké křídlo (asi UP), ale musel jsem se soustředit na svoje problémky. Opět jsem ve vzduchu něco pocítil a Macíkův duch mi nahnal do luftu 4 profesory, kteří mi celkem ukázkově stoupák označili a hned zmizeli. A najednou bylo JůPíčko, či co to bylo, pode mnou a já letěl na Stolovku, kde někdo svahoval. Pohled to byl krásnej a já byl rozhodnut, že tam přistanu – holt lidská vůle je hodně ohebná, když nemá tělíčko své pohodlíčko – měl jsem trochu obavy, že na přistání asi hodím dost tlamu a zároveň se pochčiju – nohy a ruce jsem už od Morávek necejtil (podceněná příprava nebo záměrné oklamání Termosky?  Každej přece ví, že to nejvíc nosí v kraťasech a triku bez rukavic) a močák se hlásil jak o život.



Jenže zase stoupák a já si vzpomněl na slib, kterej jsem Termoskovi dal při pasování nováčků a musel jsem tedy pokračovat dále. Nalítl jsem si nad Mikulovem ke Svatému kopečku, pokochal se kostelíkem a natáhl jsem to k silnici směrem na Lednici, že se nějak dopravím. K Lednici to krásně pomáhalo – stoupáčky slábly, ale o to klidnější byly a já jsem se rozhodl, že si to přistávací ponížení vyžeru u benzínky v Lednici. Vypnul jsem vário, jal se klesat – v tom mě zas něco trklo přes nos – Macek dolítl na letiště v Břeclavi a já jen mohl odhadovat, že tu bude asi někde támhle. A najednou známé pocity a receptory stoupání v mém rektu byly slastně masírovány stoupavým teplým proudem, kterýžto mi nedal a musel jsem pokračovat dále.



Pak už jsem jen zamával větroni, kterej pode mě nalítnul a sledoval jsem, kde sedá, abych našel letiště. Z vejšky opravdu není poznat a vedle něho je jakási fléra pro spalování zbytkových plynů – stoupák nad ní nebyl, za což jsem byl rád a sedl jsem na letiště. Přistání se obešlo bez jakýchkoliv fauxpas. Macíkův duch mě dotáhl až do cíle. Můj let 113,70 km je ZDE.



Zbalil jsem křídlo do květáku, odnesl na stranu, došel navázat styky s místní partičkou větroňářů, kteří mě nechali vykonat potřebu důstojně na jejich WC, a pak jsem jen zabalil, vyřídil telefonáty, počkal na svoz v letištním baru, kde jsem popíjel přeletové pivečko, a dumal nad tím, že není špatné mít takového imaginárního průvodce při přeletu, kdy je zima jak v kosmíru.



Svoz byl za 20 minut u mě, což je neuvěřitelný luxus – prej si nacpali pupky k prasknutí před Mikulovem kozlíma žebírkama – no chápete tu provokaci?



Po cestě mi Zbyňa zastavil u benzínky u Jihlavy, kde jsem si mohl koupit zmrzlinu. Potřeboval jsem totiž do sebe dostat něco teplejšího než moje nohy a ruce. Po cestě klasické rozebírání přeletů a konstatování super dne. Svoz nám zařídil Víťa, který obětoval podvečerní velikonoce s rodinou a vydal se svážet potroublé padáčkáře kamsi za Znojmo. Pokud ho budem využívat i jako vozaře, tak budem muset vymyslet ceník za svozové km (checht).


Dom mě hodil Boeing, zapsal mě k sobě do týmu a přihlásili jsme lety. Já se mezitím nacpával chlebíčky a pomalu rozmrzal. Večer mě čekala teplá náruč Danči a to byla největší odměna za celý den.

Závěr z toho polítání

- baterie nejsou nikdy dost nabité – což mi potvrdila GPS, která už u Znojma hlásila slabé baterie, přestože jsem měl pocit, že jsou ještě dobré – ale vydržela, šikulka jedna

- nerozumím počasí – ano opakuju se, a čím víc to opakuju, tím víc se v tom utvrzuju

- někdy člověk ví, že si může dojít pro lepší stoupák vedle, protože tam prostě bude

- zimu jsem neřešil – nohy, ruce i xichtík mi omrzly už za Morávkama a co necejtím, to neřeším

Díky všem, co se podíleli na svozu a vlekání, a spešl tenx větroňářům v Břeclavi, že mě na rozdíl od Macka nechali přistát, pohostili mě a pokecali jsme.

A myšlenka na závěr: Neberme život a kamarády jako samozřejmost, važme si jich a létejme tak, aby jsme mohli psát článečky na pgv.cz – viď Vlastíku.

Přihlášené lety z tohoto dne jsou ZDE.

Kozleek / foto ze startovačky Zuzka / ostatní od Zbyňka
http://www.pgv.cz/

A ještě přídavek od Vlasty – kopie ze vzkazů:

Od Míry -

Tož, už jsem Kozleeku prokoukl ty tvoje takticko-strategické tanečky. Nejprve vpředvečer letu na čajovém dýchánku prohlásit, že to zítra stejně nebude nic moc chodit, pak se pro jistotu nepřihlásit na Kopulína, dále se na startu neobléci do zimy a samozřejmě před letem nezaplatit za lano. A to by bylo, aby z toho kilo nebylo. A že jsou hasiči cvičeni na strpění žáru to je vcelku logické, ale že jejich velitelé musí mít ještě mrazovou licenci na zachraňování polárníků, to je pro mne překvapivou novinkou. Konečně jsem pochopil, proč máš doma v garáži hned vedle motorky tak velký pultový mrazák

Od Boeinga

Kus trasy jsem s Kozlíkem letěl. Kam letěl, tam potkal stoupák. Místy ani nedotáčel, a letěl si klesákem kolem 4 metrů pro silnější stoupák. Holt když se daří, tak se daří.

Od Rumburaka

Prej více bude na pgv...nene, více (50L) bude v květnových Jersicích, Kozleeku

Od kozleeka

Díky všem za upřímné gratulace a nezištné popichování - (já vám dám, chásko nenažraná). Sud v Jersicích bych ale pustit mohl za ten průser s nezaplaceným špagátem. Pouze s jednou podmínkou - že tam na něj nezůstanu sám (můj strop jsou 3 piva, takže bych měl o zábavu na měsíc vystaráno) a sejdem se v hojném počtu. Na článečku makám, takže by večer mohl bejt, pokud ho Vlasta pustí ven.