Na
Velikonoční víkend jsme měli jet na brigádu za
našimi mladými do Mostu. Zakoupili si zahrádku
přímo pod létacím kopcem – pod
Zlatníkem.
Rozumný nápad, že?! S počasím to nevypadalo
nadějně nikde, ale pro jistotu
jsem si padáček vzal sebou.
Tady
je nedělní fotka ze zahrádky přímo na kopec. Ten
světlý plácek na něm je startovačka, ale foukalo ze
špatného směru.
V pondělí mělo foukat ze správného směru, ovšem mělo se zatahovat a vítr zesilovat.
Místo
pomlázky jsem se raději rozhodl udělat si první exkurzi na
Zlatníku. Již
delší dobu jsem sháněl kontakt na
někoho místního, z Mostu nebo z okolí, ale tam asi
žádní padáčkáři neexistují.
Trochu mi tedy alespoň pomohli Scorpi a Mourek. Od toho jsem navíc
dostal odkaz na
místní pravidla – ty jsou ZDE.
Na Zlatník se mnou brzy ráno vyrazila i dcera Renča,
ke hřbitovu nás i s padáčkem dovezl zeťák Jiří.
Třeba si ještě před zesilujícím větrem stihnu udělat sletík, možná i trochu posvahovat.
Tohle je krásná oficielní přistávačka, občas se tam ovšem vyskytují i s jiným koníčkem.
Zrovna přes kopec letěl i vrtulník do špitálu.
Asi jsme se trochu zakecali a šli jinudy, ale byla to taky pěkná procházka.
Dost často jsem se zastavoval a chytal dech, odviják je odviják. J
Z vrcholu je pěkný rozhled.
Pak jsme šli hledat startovačku. Je někde níž.
Musela mi pomoct i GPSka. L
Hurá, našli jsme ji, jsme na místě!
Ovšem vysoká oblačnost už byla nasunutá a větřík žádný. Okoukli jsme tedy i kus cesty dolů, tudy jsme asi měli přijít.
Po návratu jsme ještě čekali alespoň na ten zesilující vítr, aby to nebyl jen čistý slet.
Čekali jsme a vykecávali. Já naplánoval přistání za jejich zahrádkou a že ji před přistáním ještě vyfotím.
Vysoká se rozpouštěla a vítr zesilovat. Tak honem na sletík.
Ovšem hned po startu mne to zvedalo a za chvíli jsem byl nad kopcem.
Co teď? Já s tím tak nějak nepočítal, ani jsem
se nenahlásil na letišti, že jim budu lítat v jejich rajónu, navíc tam
skákali parašutisti. Opustil jsem stoupáček, stejně mne to dost tlačilo na SV a
dole mne čekali, mohl jsem si alespoň v klidu udělat i pár fotek.
Pak jsem zjistil, že proti větru to ani moc neletí a tak jsem to vzdal a letěl k zahrádce.
Nakonec jsem měl problém k ní vůbec doletět, navíc to bylo i takové hravé, ani jsem nefotil. Nárazový vítr už dělal své. L
Tyhle přistávací fotky mám od Jiřího, který mne fotil ze zahrádky.
Převýšení jen nějakých 240 m, ale mít to tak u baráku, super! Můj let je ZDE.
Renča z kopce dorazila dřív, než jsem stačil sbalit a vypít pivíčko. Už šla tou správnou cestou. J
Za pár hodinek se nám to takhle zkazilo.
Ale to není nic proti tomu, jak mi pak zkazili
náladu ti, co v té době létali na Pěčíně. Prý ještě že jsem tu nebyl, že
si alespoň pěkně zalítali. Dávali přelety nad 50, 60 a dokonce až 113 km, jak jste už asi četli.
Pěčín byl nejlepší z celé Evropy!
Jo jo, měl jsem se nahlásit na letišti, neopouštět stoupáček, případně se zase vrátit před startovačku, možná se zase vyzvedat a pak to otočit po větru. Kdo ví??? Teď jsem toho litoval.
Jo jo, měl jsem se nahlásit na letišti, neopouštět stoupáček, případně se zase vrátit před startovačku, možná se zase vyzvedat a pak to otočit po větru. Kdo ví??? Teď jsem toho litoval.
Jak mi pak napsal Mourek -
Škoda, že si rovnou neodletěl na nějakej
megapřelet. Kolegové z Pěčína by asi koukali, kdybys je přelítal z kopce...
Pěkné to bylo, alespoň jako poznávací výlet.