Ráno 23.3. vstáváme brzy. Jedeme do Mokala parku na
zvířata. Brába vyhlašuje heslo dne, jenže jsem zapomněla jaký, tak ho nemůžu
říct. A Brába ho už taky neví. Odjezd byl určen na 7,30 přesně. V 7,30 nasedáme
do aut a do 7,42 čekáme na Honzu, který se zapomněl na pokoji. Prý mu bylo
divné, že jsme tak potichu. Začal si porovnávat věci, ale nakonec přeci jen
přišel za náma k autům a tak můžeme vyrazit. Cesta je 250 km dlouhá, ale těšíme
se a tak to ubíhá pěkně.
Musím tady po pravdě
vyhlásit, že hnacím motorem našich výletů je Pavel. Jakmile to vypadá, že by se
to dalo, tak plánuje výlet. Shání typy a domlouvá vše, co je potřeba.
DĚKUJEME!!!
Stojíme u brány Mokala parku
a Pavel domlouvá povolení vjezdu dovnitř. Na recepci vypisujeme a podepisujeme papíry. Na
jednom je, že nebudeme vystupovat z aut, krmit zvěř, olamovat stromy a tak. To
je jasný, to přeci nemusí psát!
Pak už vesele sedáme do aut a jedeme parkem. Pršelo a tak jsou cesty plné kaluží. Zvířata k nim chodí pít. Máme štěstí.
Jedeme 2 okruhy – menší a větší. Po projetí menšího okruhu jdeme na jídlo.
Potkáváme i pár pštrosů, jsou hodně velicí, větší než frkající vztekloun, který má vzrůst pořádné krávy.
Utahaní přijíždíme do De Aar. Víťa nám vypráví, jak prožil den on. Šel prozkoumat staré, nepoužívané nádraží.
A potom šel mrknout na zácvik lidiček na šňůře. Timon slavil svůj stý let po svém.
Neměli bychom to taky u nás zavést?
