Dnes je čtvrtek 22.3.
a stále stejná situace. Na devátou je svolán briefing, kde nám oznámí, že kolo
se pro nepřízeň počasí nepoletí. Někteří
piloti tomu nevěří a začínají se rozcvičovat. Naše skupinka přemýšlí, jestli
bychom taky neměli secvičit nějakou tu sokolskou sestavičku. Později raději
zůstáváme u tradičního posedávání na lavičce.
Odjíždíme „domů“ čekat
na odjezd do Muničáku, kde je muzeum zbraní. Každý se nějak zabavujeme. Já píšu
deníček a fotím ptáka, který přilétl na zahradu. Kluci debatují a kontrolují
internet. Víťa kontroluje Fly, jak přibírá. Jen doufám, že nemá nějaké postraní
úmysly.
O
půl dvanácté odjíždíme
na místní vojenskou základnu. Ne že by mě
válčení nějak obzvlášť zajímalo, ale
snad se tu dá fotit. Když ne, je to cesta k prodloužení
pobytu. Velitel
dovolil, že můžeme sahat na co chceme. A
to byla voda na kluků mlejn.
Jenže, když už se to
začalo rozjíždět, Petr s Jankem si nutně potřebovali odnést nějaký ten
suvenýr. Velitel Pavlovi domluvil, ať si skupinku zkrotí a byli jsme vyvedeni.
No, nebylo to tak
docela, ale byl by to pěkný příběh, ne? Ještě jsme zkoukli přehlídku armádních
koček. Některá koťata byla vycvičena k levitaci.
A jeli domů. Bylo volné
odpoledne a začala bouřka. Nám s Pavlem se nechtělo koukat na film nebo jen tak
polehávat a tak jsme se vydali lovit blesky. Nic jsme sice nevyfotili, ale
obloha byla pěkná.
Večer se domlouváme, že
zítra nebude počasí taky nic moc a tak pojedeme na výlet. Vyrazíme brzy ráno do
parku Mokala. Des nám ho doporučuje.
Snažíme se z Arnolda
vytáhnout nějakou zprávu o počasí. Co si myslí a tak. Nic nechce říct, prý se
uvidí. Nakonec na něj nastupuje o hlavu větší Brába. Když je z povzdálí
sleduju, jak spolu mluví tvrdou němčinou, světe div se, Arnold vypadá, že se
zájmem poslouchá. Byl to dobrý tah. Počasí vypadá na 80% neletově. Zítra
pelášíme na zvířata!