Afrika 2012 9. dil

Můj milý deníčku,

začínám ztrácet přehled, co je za den. Ještě že Tě mám. Pomáháš mi ve spoustě věcí.

1. Vím, co je za den.

2. Nemusím si nic pamatovat

3. Když někdo vymýšlí, tak jen zahlásím: „... že Tě zapíšu do deníčku!“ a je klid.

Okolo 9 hoďky jedeme do centrály na briefing. Čekáme do 11 hodin, jestli se Termoska neumoudří a nezavře své větrné koně zpátky do stáje. A co byste řekli? Nezavřel nic a navíc se od hor sunou bouřky. Každý se zatím snaží nějak zabavit.

Jedeme na prohlídku meteorologické stanice. Těším se na křišťálovou kouli, která se mi líbila už minule. No, ženská. Jak jde o třpytivou cetku, tak neodolá. Klukům se taky líbila.

I dalším pilotům, jeden z ní dokonce věští dobré počasí až do konce závodu...

Obsluha stanice je velmi, velmi zvláštní. Ukazuje nám jednotlivé „přístroje“ většinou s komentářem: „Tohle nám nějak nejde, ale nevím proč.“ Nebo: „Tak tohle nám sem dali američani, ale nevím, na co to je. Oni si to zase odvezou...“ V lepším případě něco ví. Tak nám to opakuje 4x za sebou, abychom si to dobře pamatovali. Ne tu informaci, ale spíš to, že ví. Je to prostě muž na svém místě.

Po prohlídce nás sedm a jeden belgičan odjíždíme k nedalekému lomu slaňovat. Nevím přesně o co se tady jedná, ale slaňování věže na Svojanově se mi moc líbilo. Čekáme a za nedlouho se objevuje červený teréňáček se sympatickým chlapíkem za volantem. Odváží nás autíčkem do lomu. Čekají tu 3 afričani. Nejistě se usmívají. Rozhlížím se kolem sebe, je tu hezky. Jen slunce mi svými paprsky vypaluje do nohou svůj cejch. Je vedro jako v peci. Tuším, jak se asi cítí kachna v troubě.

Než hoši všechno připraví ke slaňování, dostáváme nabídku se svézt teréňáčkem. Neodoláme a všichni se vozíme.

První jde na lano Brába s Víťou.

Když vidím, jak se po stěně šrábou nahoru, vím jistě, že tohle zkoušet nebudu. Na šplhání po skalách je vedro. A tak tu stojím, pomalu se připékám ke skále a fotím a fotím. Další jde Janek s belgičanem, potom Pavel a Petr. Nakonec Honza s Jankem.

Černí chlapci vypadají, že lano vidí poprvé v životě, ale bílý sympaťák má všechno pod kontrolou.

Odjíždíme se koupat do vedlejšího lomu. Voda je teplejší než u Arnolda v bazénu. (Jak Brába později poznamená: „Všechno je teplejší než bazén u Arnolda“). Jsou tu rybky, které nám provádí podvodní pedikůru. Kluci se těší, co se bude dít, až se ponoří po pás.

Víťa s Brábou zůstali na stěně, chtějí si jí vylézt i nahoru. Sympaťák říká, že to je na dlouho. Víťa míní, že za 10 minut není co řešit. Po dvou hoďkách se vracíme zpátky ke stěně. Víťa ještě visí na laně. Vypadá jako kyvadélko zkušené věštkyně. Houpe se sem a tam. Když se spouští dolů, černí hoši balí lano. Nějak se jim to tam zašprcne a jeden zůstává viset na menším úseku stěny. Huláká, že má plán. Bílý muž na něj volá, jestli je v tom jeho plánu taky někdo, kdo mu bude denně nosit jídlo. Královsky se bavíme. Volají na sebe afrikánštinou. Připadám si jako ve filmu „Bohové musejí být šílení.“ Tak trochu chrochtavá slova se odráží od skal a vrací se zpátky k nám. Je tu prima ozvěna.

Jeden z afričanů přiváží kamarády, aby nám ukázali, jak skáčou do vody v lomu. Už se nám tam nechce. Nafotili jsme si rybky, kraby i policii, která nás přijela zkontrolovat. Jsme unavení a hladoví.

Jedeme na jídlo. Později se přidává i Víťa. Jel se ještě projet s řidičem v teréňáčku. Nechal Víťu i řídit.

Baštíme v oblíbené hospůdce Pringels.