V hlavě hodnotím situaci. Let byl lepší než včera. Jenže, jestli se budu zlepšovat tímhle tempem, tak cíl těžko uvidím. Skáču přes plot, jak ta hospodyňka pro pírko a usazuju se na hlavní silnici. Nade mnou letí skupina křídel. Mají obří výšku. Mám dojem, že mezi nimi vidím i Janka, ale těžko říct.

Stojím na cestě od De Aar a čekám na svoz. Přichází mi SMSka. Svoz za hodinu. Hlavně že nemusím šlapat s batohem na zádech. Najednou zastavuje auto. Řidič je afričan, ale sedí tu i dva piloti. Jeden jako spolucestující, druhý v nákladovém prostoru malého pickapa. Jeden pilot říká, že sice stojím ve špatném směru, ale protože jsem ženská, tak zastavili. Lezu do nákladového prostoru a už si to sypu do De Aar. Když vylézáme, zjišťuju, že kluci toho řidiče stopli a mě přibrali do party. Každý platíme 10,- R (25,- Kč) a on spokojeně odjíždí.

Je vidět, že mu Aspen 4 báječně sedí – padli si do noty. Janek tady lítá Orbita 3, ale doma už na něj taky čeká nový Aspen. Cítím v kostech, že to budou dobrý parťáci. Hoďku zevluju na centrále a koukám, jak lokátory mění svoje pozice. Přestává mě to bavit. Beru si jedno z aut a jedu „domů“. Vymýšlím taktiku, jak na Termosku. Peru triko, kalhoty i bundu. No, nejčistčí bude asi MP3, která mi nedopatřením zůstala v kapse.

Kluci přijíždí okolo půl osmé. Honza mi přiváží moje oblíbené pití. Pavel zase přijíždí s roztomilou opičkou za krkem. Párty se rozjela už ve svozovém autobuse a stála fakt za to. A co by ne. Jsme zdraví, spokojení a jestli můžu mluvit i za ostatní, jsme tady i šťastní.... a k tomu není co dodat.